Autori:

Po dlhšom čase a čiastočnom úlete do spotrebiteľského práva sa vráťme k významnej rozhodovacej činnosti našich súdov. V poslednom čase ma v oblasti práva obchodných spoločnosti zaujali dva rozsudky našich najvyšších súdov. Dovolím si upriamiť dnes Vašu pozornosť na rozsudok českého Najvyššieho súdu sp. zn. 29 Cdo 3180/2008 a zároveň ďakujem Bohušovi Havlovi za upozornenie na tento rozsudok.

V spore išlo o nárok žalobkyne na náhradu škody voči konateľovi z dôvodu porušenia jeho povinností, pričom škoda mala spočívať v znížení hodnoty jej obchodného podielu. Český NS uviedol:

„...Pro zodpovězení této otázky je třeba nejdříve definovat, v čem spočívá hodnota podílu ve společnosti s ručením omezeným. Podle § 61 odst. 1 věty první a věty třetí obch. zák. představuje podíl účast společníka ve společnosti a z ní plynoucí práva a povinnosti. Pro účely tohoto zákona se oceňuje mírou účasti společníka na čistém obchodním majetku společnosti, jež připadá na jeho podíl, nestanoví-li zákon jinak. Hodnota podílu ve společnosti se tedy odvíjí (zejména) od hodnoty čistého obchodního majetku společnosti. Čistým obchodním majetkem společnosti je obchodní majetek (veškerý majetek společnosti, srov. § 6 odst. 1 věta druhá obch. zák.) po odečtení veškerých závazků ( § 6 odst. 3 obch. zák. in fine). Z uvedeného je zřejmé, že skutečná škoda způsobená společnosti (v jejímž důsledku se sníží čistý obchodní majetek společnosti) se projeví i snížením hodnoty podílů ve společnosti – společníci v jejím důsledku utrpí újmu. Tato újma je však svou povahou odvozená od škody vzniklé na majetku společnosti. Její existence je závislá na existenci škody na majetku společnosti. Je-li škoda vzniklá na majetku společnosti nahrazena, je odstraněna i újma, způsobená jejím společníkům v důsledku snížení hodnoty jejich podílů. Jednatelé společnosti s ručením omezeným odpovídají společnosti za škodu, kterou jí způsobí svým jednáním ( § 194 odst. 5 obch. zák.). Nárok společnosti na náhradu škody lze prosadit prostřednictvím žaloby o náhradu škody, již je jménem společnosti proti jednateli oprávněn podat každý společník ( § 131a odst. 1 obch. zák.). Protože náhradou škody způsobené společnosti je odstraněna i újma vzniklá v důsledku tohoto jednání společníkům na jejich podílech, není potřeba, aby byl – vedle žaloby společnosti – konstruován další samostatný nárok společníka na náhradu této újmy. Lze tedy uzavřít, že společníci nemají proti jednateli společnosti nárok na náhradu újmy vzniklé na jejich podílech v důsledku škody na majetku společnosti, způsobené jeho jednáním, neboť odstranění této újmy se mohou domoci tím, že jménem společnosti uplatní (její) nárok na náhradu škody.“

Ergo, spoločník nemá nárok na náhradu škody spôsobenej znížením hodnoty jeho obchodného podielu. Škoda vzniká spoločnosti a spoločník si ju má uplatniť cestou actio pro socio. Aj naša koncepcia zodpovednosti štatutárov má svoj myšlienkový pôvod v nemeckom práve, konkrétne v § 93 Aktiengesetz a v § 43 GmBH-Gesetz a v konečnom dôsledku sa aj týmto rozhodnutím prikláňa k nemeckej koncepcii Reflexschaden (s. 74/75, neviem to nalinkovať), ako škody, ktorá vzniká spoločnosti a iba reflexne sa prejavuje v majetku spoločníka, a preto sa v zásade spoločníkovi nenahrádza (prípady jednoosobových spoločností a nejakých výnimiek majúcich pôvod v rozhodnutí BGH 61, 380 si odmyslíme). Potiaľ je rozhodnutie presvedčivé a správne.

Otázka je ale, aký bude mať toto rozhodnutie vplyv na posudzovanie aktívnej legitimácie spoločníka pri iných postupoch proti konaniam štatutárnych orgánov. V slovenskom práve sa presadila koncepcia, ktorá za určitých podmienok priznáva spoločníkovi naliehavý právny záujem na určení neplatnosti právneho úkonu spoločnosti (Rozsudok Najvyššieho súdu Slovenskej republiky z 5. apríla 2002, sp.zn. 2 Obo 222/2001): „Spoločníkovi spoločnosti s ručením obmedzeným nemožno bez ďalšieho uprieť naliehavý právny záujem na určení neplatnosti zmlúv, ktoré uzavrela spoločnosť a ktoré môžu mať nepriaznivý vplyv na hodnotu jeho obchodného podielu.“

Otázkou je, či môžu tieto dva myšlienkové koncepty koexistovať. Na jednej strane povieme, že vzhľadom na skutočnosť, že poškodzujúcim konaním štatutára nedochádza ku škode na strane spoločníka ale iba spoločnosti (reflexná škoda spoločníka), a na strane druhej povieme, že konaním štatutára sa môže znížiť hodnota jeho obchodného podielu a preto mu umožňujeme podať určovaciu žalobu.

Bez veľmi hlbokých teoretických rozborov (možno prídu v diskusii) si myslím, že áno. Žaloba spoločníka o určenie neplatnosti právneho úkonu obchodnej spoločnosti, uskutočneného štatutárnym orgánom sa podľa všetkého historicky vyvinula ako negatórna žaloba proti protiprávnemu konaniu členov orgánu (pozri napríklad Schmidt, Gesellschaftsrecht, 4. Vydanie, s. 646 a nasl., určitá časť doktríny „Holzmüller“). Ak ju chápeme ako negatórnu, nemusí byť jej predpokladom vznik škody. Problém je skôr v tom, ako naliehavý právny záujem vymedzil slovenský NS vo vyššie-uvedenom rozhodnutí (ako mechanizmus na ochranu majetkových záujmov spoločníka). Čo vy na to?

PS: Všimli ste si, že negatórne vysvetlenie postupu spoločníka brániaceho sa proti uzneseniam valného zhromaždenia nevyžaduje, aby boli rozhodnutia valného zhromaždenia považované za právny úkon? Ale to je už iný a trochu komplikovanejší prípad...

Nemáte oprávnenie pridať názor. Prihláste sa prosím