rss
Obchodný v. Občiansky zákonník: Školácka otázka na diskusiu
Juraj Gyarfas, 26. 01. 2009 v 17:03
V poslednej dobe som napísal niekoľko postov, ktoré boli takmer článkami a niekde v závere po dlhých a ešte dlhších odsekoch, kam sa väčšina čitateľov asi ani nedostala, sa skrývala otázka (alebo niekedy celá črieda otázok) na diskusiu. V tomto poste by som sa chcel konečne naozaj držať skrátka a sformulovať krátku a jednoduchú otázku, na ktorú som napriek jednoduchosti zatiaľ nenašiel žiadnu jednoznačnú odpoveď. Zároveň si myslím, že ide o otázku, ku ktorej každý česko-slovenský právnik má čo dodať a tak dúfam, že aspoň niektorí sa o svoj názor podelia.
Tri vety teórie na úvod
Kvôli čitateľnosti sa teraz naozaj obmedzím len na tri vety teórie.
České a slovenské právo má duálnu občianskoprávnu a obchodnoprávnu úpravu záväzkov a to niektorých všeobecných inštitútov ako aj konkrétnych zmluvných typov. Odpoveď na otázku, ktorý vzťah sa spravuje ktorým kódexom nachádzame v prvom rade v § 261 ObZ. Odpoveď na otázku, ktorým kódexom sa spravujú zmluvy, ktoré sú ako zmluvný typ upravené len v Občianskom zákonníku (napr. darovacia zmluva, zmluva o výpožičke, nájomná zmluva, poistná zmluva), ale z hľadiska charakteru zmluvných strán by spadali pod Obchodný zákonník, nachádzame primárne v § 261 ods. 6 ObZ.
Načo sú dobré prechodné ustanovenia
Citované ustanovenie § 261 ods. 6 ObZ bolo na Slovensku s účinnosťou od 1. februára 2004 novelizované zákonom č. 530/2003 Z. z. V Čechách bola podobná novela prijatá o niekoľko rokov skôr zákonom č. 370/2000 Sb. Podľa predchádzajúcej úpravy sa zmluvy, ktoré boli ako zmluvné typy upravené len v Občianskom zákonníku spravovali len Občianskym zákonníkom bez ohľadu na charakter zmluvných strán. Podľa novej úpravy (v oboch krajinách) sa tieto zmluvy (ak strany spadajú pod § 261 ods. 1 a 2 ObZ) spravujú ustanoveniami o danom zmluvnom type v Občianskom zákonníku a inak Obchodným zákonníkom. Českú úpravu som podrobne neskúmal, o slovenskej však viem povedať, že uvedená novela vo vzťahu k tomuto ustanoveniu neobsahovala prechodné ustanovenia ( § 763a ObZ síce obsahuje prechodné ustanovenia k tejto novele, tie sa však týkajú len práv zo zodpovednosti za porušenie záväzkov).
Otázka
Pomaly začína byť zjavné k akej otázke smerujem, takže to nebudem zbytočne naťahovať. Spravujú sa zmluvy, ktoré sú ako zmluvný typ upravené len v Občianskom zákonníku a ktoré boli uzatvorené pred účinnosťou uvedenej novely medzi osobami v zmysle § 261 ods. 1 a 2 ObZ, naďalej len ustanoveniami Občianskeho zákonníka alebo ustanoveniami Občianskeho zákonníka o konkrétnom zmluvnom type v spojení s ustanoveniami Obchodného zákonníka?
Teším sa na Vaše postrehy a názory.
Názory k článku Obchodný v. Občiansky zákonník: Školácka otázka na diskusiu:
Situace v ČR:
Judikatura NS ČR se přiklonila k, podle mého názoru, chybnému stanovisku, že celý závazkový vztah vzniklý před 31/12/2000 se řídí v takovém případě občanským zákoníkem (např. 30 Cdo 595/2006, 32 Odo 466/2004 nebo 28 Cdo 774/2007). Takže je to schizofrenie: smlouva uzavřená v prosinci 2000 má úplně jíný právní režim, než totožná smlouva z ledna 2001... Zvlášť veselé je to u kupních smluv o nemovitostech uzavřených mezi podnikateli.
O.N.
Judikatura NS ČR se přiklonila k, podle mého názoru, chybnému stanovisku, že celý závazkový vztah vzniklý před 31/12/2000 se řídí v takovém případě občanským zákoníkem (např. 30 Cdo 595/2006, 32 Odo 466/2004 nebo 28 Cdo 774/2007). Takže je to schizofrenie: smlouva uzavřená v prosinci 2000 má úplně jíný právní režim, než totožná smlouva z ledna 2001... Zvlášť veselé je to u kupních smluv o nemovitostech uzavřených mezi podnikateli.
O.N.
Juraj Gyarfas, 27. 01. 2009 v 17:12 - dakujem O.N.
Dakujem velmi pekne za prispevok a osobitne za odkazy na ceske judikaty.
Ja som moj osobny nazor nechcel davat do samotneho postu, lebo som chcel, aby bol post len cista otazka, ale teraz ho teda napisem.
Podobne ako judikatura NS CR, aj ja som sa priklonil k, podla Vasho nazoru chybnemu stanovisku, ze cela napr. najomna zmluva uzatvorena medzi osobami v zmysle § 261 ods. 1 a 2 ObZ v slovenskych podmienkach pred 1/2/2004 by sa mala spravovat Obcianskym zakonnikom.
Vychadzal som pritom najma z ucebnice teorie prava od prof. Prusaka (PRUSAK, J.: Teoria prava, VO PF UK, Bratislava, 2001). Prusak uvadza § 854 OZ (vznik a naroky uz vzniknute podla starej upravy, inak vsetko podla novej) ako priklad "generalnej klauzuly nepravej retroaktivity" (s. 235). Prusak dalej uvadza, ze "akukolvek vynimku z principu aretroaktivity musi pravny predpis vyslovne stanovit. Inak sa treba spravovat principom aretroaktivity." (s. 236)
Z tohto podla mna vyplyva, ze ak novsi predpis neobsahuje klauzulu nepravej retroaktivity (co predpis novelizujuci § 261 ods. 6 ObZ neobsahoval), budeme sa spravovat principom aretroaktivity a cely pravny vztah sa bude spravovat starsim predpisom - teda starsim znenim § 261 ods. 6 ObZ a tym padom kompletne Obcianskym zakonnikom.
Co si myslite o tejto interpretacii?
Ja som moj osobny nazor nechcel davat do samotneho postu, lebo som chcel, aby bol post len cista otazka, ale teraz ho teda napisem.
Podobne ako judikatura NS CR, aj ja som sa priklonil k, podla Vasho nazoru chybnemu stanovisku, ze cela napr. najomna zmluva uzatvorena medzi osobami v zmysle § 261 ods. 1 a 2 ObZ v slovenskych podmienkach pred 1/2/2004 by sa mala spravovat Obcianskym zakonnikom.
Vychadzal som pritom najma z ucebnice teorie prava od prof. Prusaka (PRUSAK, J.: Teoria prava, VO PF UK, Bratislava, 2001). Prusak uvadza § 854 OZ (vznik a naroky uz vzniknute podla starej upravy, inak vsetko podla novej) ako priklad "generalnej klauzuly nepravej retroaktivity" (s. 235). Prusak dalej uvadza, ze "akukolvek vynimku z principu aretroaktivity musi pravny predpis vyslovne stanovit. Inak sa treba spravovat principom aretroaktivity." (s. 236)
Z tohto podla mna vyplyva, ze ak novsi predpis neobsahuje klauzulu nepravej retroaktivity (co predpis novelizujuci § 261 ods. 6 ObZ neobsahoval), budeme sa spravovat principom aretroaktivity a cely pravny vztah sa bude spravovat starsim predpisom - teda starsim znenim § 261 ods. 6 ObZ a tym padom kompletne Obcianskym zakonnikom.
Co si myslite o tejto interpretacii?
Branislav Gvozdiak, 27. 01. 2009 v 20:03 - retroaktivita
Chcel som napisat nieco podobne ako Juraj, suhlasim s nazorom NS CR. Myslim ze k tomu treba dodat, ze to, ze sa ten isty pravny ukon vykonany v inom case riadi inym pravom je v nasom pravnom systeme uplne bezne a je to vyjadrene prave v spominanom zakaze retroaktivity, ktory je jednym z zakladnych principov nasho pravneho systemu. Takze osobne nevidim problem v tom aby sa kupna zmluva uzatvorena pred novelou a po nej riadila inym pravom. Retroaktivita je nieco vynimocne a je pripustna len v pripade, ked to zakon vyslovne nariaduje. Okrem toho take ustanovenia musia byt aj nalezite odovodnene. Potialto by bolo vsetko jasne, ale...
...nestastne prechodne ustanovenia. Ak by neboli ziadne, tak podla mna nie je absolutne ziadny problem. Urcite prechodne ustanovenia k novele ObchZ ucinnej od 1. februara 2004 ale mame: § 763a ObchZ: "Práva zo zodpovednosti za porušenie záväzkov zo zmlúv uzavretých pred nadobudnutím účinnosti tohto zákona sa spravujú podľa doterajších predpisov." Co tym chcel basnik povedat? Myslim, ze to moze znamenat iba to, co to pri podobnych takychto prechodnych ustanoveniach znamena - a to ze sa nove pravo vztahuje aj na pravne vztahy vzniknute pred nadobudnutim jeho ucinnosti, okrem tej vyslovnej vynimky v podobe zodpovednosti za porusenie zavazkov. Mne logicky z tohto prechodneho ustanovenia vychadza to, ze zamer zakonodarcu bol, aby novela posobila retroaktivne okrem tej vyslovnej vynimky (inac by ta vynimka nemala zmysel...). Alebo nas zakonodarca pise nezmysly? :D
No kazdopadne viem si predstavit aj taky postoj, ze niekto bude tie predpisy vykladat "v sulade s volou zakonodarcu". Aj taky vyklad pozname... Osobne sa mi to ale nezda byt velmi schodna cesta...
...nestastne prechodne ustanovenia. Ak by neboli ziadne, tak podla mna nie je absolutne ziadny problem. Urcite prechodne ustanovenia k novele ObchZ ucinnej od 1. februara 2004 ale mame: § 763a ObchZ: "Práva zo zodpovednosti za porušenie záväzkov zo zmlúv uzavretých pred nadobudnutím účinnosti tohto zákona sa spravujú podľa doterajších predpisov." Co tym chcel basnik povedat? Myslim, ze to moze znamenat iba to, co to pri podobnych takychto prechodnych ustanoveniach znamena - a to ze sa nove pravo vztahuje aj na pravne vztahy vzniknute pred nadobudnutim jeho ucinnosti, okrem tej vyslovnej vynimky v podobe zodpovednosti za porusenie zavazkov. Mne logicky z tohto prechodneho ustanovenia vychadza to, ze zamer zakonodarcu bol, aby novela posobila retroaktivne okrem tej vyslovnej vynimky (inac by ta vynimka nemala zmysel...). Alebo nas zakonodarca pise nezmysly? :D
No kazdopadne viem si predstavit aj taky postoj, ze niekto bude tie predpisy vykladat "v sulade s volou zakonodarcu". Aj taky vyklad pozname... Osobne sa mi to ale nezda byt velmi schodna cesta...
Ondřej Neumann, 28. 01. 2009 v 00:22 - Retroaktivita atd.
JG & BG:
Ohledně retroaktivity naprosto souhlasím s tím, co píšete. Je samozřejmě zcela nepřípustné, aby se dodatečně měnil právní režim již jednou sjednaných smluv.
Moje poznámka (asi poněkud nešikovně vyjádřená) směřovala k jiné věci:
I před rokem 2001 byly dost zásadní diskuse i pochybnosti o tom, zda se tehdejší ustanovení § 261 odst. 6, tedy režim občanského zákoníku, vztahuje na smlouvy (ve smyslu „smluvní typy“) nebo na celý závazkový vztah mezi stranami jako celek.
Prvně uvedený názor zastávala zejména Pelikánová, ale i jiní. Nicméně názor o výlučné aplikaci ObčZ na celý závazkový vztah mezi stranami nakonec převážil, hlavně u NS ČR. Pokud by už tehdy byl přijat názor Pelikánové a spol. (s kterým osobně souhlasím a k tomu směřovala má poznámka), novela č. 370/2000 Sb. by neznamenala retroaktivitu, jen ujasnění výkladu § 261 odst. 6.
V praxi často právo nepracuje se smluvními typy podle ObčZ a ObchZ. Co třeba smíšené smlouvy (viděl jsem např. nepojmenovanou smlouvu, která obsahovala jak prvky smlouvy o úvěru tak smlouvy o nájmu nebytu a pod.)?
Rozlišení právního režimu celého závazkového vztahu jen podle toho, do jaké škatulky smluvního typu smlouvu mechanicky zařadím, je IMHO dost pitomé řešení, byť asi nejvíc odpovídající doslovnému znění tehdejšího § 261. Proč by navíc například pro smlouvu o půjčce mezi podnikateli měl platit úplně jiný právní režim (s dost zásadními praktickými důsledky) než pro smlouvu o úvěru, zvlášť když rozlišení není někdy v praxi úplně jednoduché (zvlášť pokud je smlouva např. v angličtině a jmenuje se třeba Loan Agreement…)?
Právě vzhledem k výkladovým pochybnostem, i k zásadním praktickým problémům, došlo v roce 2000 k přijetí novely (viz důvodovka k 370/2000 Sb.).
Celkem hezky je to zrekapitulováno v 29 Odo 1224/2005, včetně té retroaktivity.
Celá tahle diskuse by měla vést hlavně k závěru, že paralelní úprava závazků v ObčZ a v ObchZ, tak jak je to v Čechách a na Slovensku, je naprosto schizofrenní, je to archaismus, nemá nejmenší rozumné opodstatnění a vede k podobným výkladovým problémům a absurditám.
O.N.
Ohledně retroaktivity naprosto souhlasím s tím, co píšete. Je samozřejmě zcela nepřípustné, aby se dodatečně měnil právní režim již jednou sjednaných smluv.
Moje poznámka (asi poněkud nešikovně vyjádřená) směřovala k jiné věci:
I před rokem 2001 byly dost zásadní diskuse i pochybnosti o tom, zda se tehdejší ustanovení § 261 odst. 6, tedy režim občanského zákoníku, vztahuje na smlouvy (ve smyslu „smluvní typy“) nebo na celý závazkový vztah mezi stranami jako celek.
Prvně uvedený názor zastávala zejména Pelikánová, ale i jiní. Nicméně názor o výlučné aplikaci ObčZ na celý závazkový vztah mezi stranami nakonec převážil, hlavně u NS ČR. Pokud by už tehdy byl přijat názor Pelikánové a spol. (s kterým osobně souhlasím a k tomu směřovala má poznámka), novela č. 370/2000 Sb. by neznamenala retroaktivitu, jen ujasnění výkladu § 261 odst. 6.
V praxi často právo nepracuje se smluvními typy podle ObčZ a ObchZ. Co třeba smíšené smlouvy (viděl jsem např. nepojmenovanou smlouvu, která obsahovala jak prvky smlouvy o úvěru tak smlouvy o nájmu nebytu a pod.)?
Rozlišení právního režimu celého závazkového vztahu jen podle toho, do jaké škatulky smluvního typu smlouvu mechanicky zařadím, je IMHO dost pitomé řešení, byť asi nejvíc odpovídající doslovnému znění tehdejšího § 261. Proč by navíc například pro smlouvu o půjčce mezi podnikateli měl platit úplně jiný právní režim (s dost zásadními praktickými důsledky) než pro smlouvu o úvěru, zvlášť když rozlišení není někdy v praxi úplně jednoduché (zvlášť pokud je smlouva např. v angličtině a jmenuje se třeba Loan Agreement…)?
Právě vzhledem k výkladovým pochybnostem, i k zásadním praktickým problémům, došlo v roce 2000 k přijetí novely (viz důvodovka k 370/2000 Sb.).
Celkem hezky je to zrekapitulováno v 29 Odo 1224/2005, včetně té retroaktivity.
Celá tahle diskuse by měla vést hlavně k závěru, že paralelní úprava závazků v ObčZ a v ObchZ, tak jak je to v Čechách a na Slovensku, je naprosto schizofrenní, je to archaismus, nemá nejmenší rozumné opodstatnění a vede k podobným výkladovým problémům a absurditám.
O.N.
Branislav Gvozdiak, 28. 01. 2009 v 09:33 - suhlas
No a presne tu som dufal ze sa diskusia dostane... Absolutne suhlasim s nazorom, ze paralelna uprava niektorych zmluvnych typov v OZ a ObchZ je nezmysel. Dokonca si myslim, ze obchodny zakonnik by mal pozostavat iba zo svojich prvych dvoch casti, pretoze taktiez nevidim dovod na dualnu upravu niektorych inych pravnych institutov a ukonov (premlcanie, zabezpecenie zavazkov, zmluvna pokuta, zapocitanie pohladavok, omeskanie...).
Tak ako sme v diskusii k Jurajovmu clanku o prevode stavebneho povolenia dosli k zaveru, ze chceme spat zasadu superficies solo cedit a pravo stavby, tak si myslim ze ak sa uz raz takejto reformy civilneho prava dockame (alebo ak sa jej dockaju nase deti...), tak by sa mala vyriesit aj tato schizofrenia obcianskeho a obchodneho zakonnika, ktora myslim nie je v dnesnych casoch nicim odovodnena.
Vsetci vsak vieme ze v Cechach a uz toboz na Slovensku nie je reforma civilneho prava otazkou nejakeho kratkeho casoveho useku. Preto sa treba prisposobit uprave, aku mame, a odpoved na Jurajovu skolacku otazku je taka, aku si ju sam udelil:)
Otazka ci sa aplikacia § 261 ods. 6 ObchZ vztahuje na cely zavazkovy vztah alebo iba na ustanovenia o konkretnom zmluvnom type... No ja som si vzdy myslel, ze OZ sa pouzije iba vo veciach, ktore neupravuje ObchZ. Co sa tyka zmiesanych nepomenovanych zmluv a ich rezimu, to samozrejme zavisi od posudenia konkretnej situacie, ja osobne mozem iba odporucit, v pripade nejasnych situacii, pouzivanie § 262 ObchZ ak je to mozne, aby sa vylucili eventualne pochybnosti pri interpretacii prav a povinnosti vyplyvajucich zo zmluvy.
Tak ako sme v diskusii k Jurajovmu clanku o prevode stavebneho povolenia dosli k zaveru, ze chceme spat zasadu superficies solo cedit a pravo stavby, tak si myslim ze ak sa uz raz takejto reformy civilneho prava dockame (alebo ak sa jej dockaju nase deti...), tak by sa mala vyriesit aj tato schizofrenia obcianskeho a obchodneho zakonnika, ktora myslim nie je v dnesnych casoch nicim odovodnena.
Vsetci vsak vieme ze v Cechach a uz toboz na Slovensku nie je reforma civilneho prava otazkou nejakeho kratkeho casoveho useku. Preto sa treba prisposobit uprave, aku mame, a odpoved na Jurajovu skolacku otazku je taka, aku si ju sam udelil:)
Otazka ci sa aplikacia § 261 ods. 6 ObchZ vztahuje na cely zavazkovy vztah alebo iba na ustanovenia o konkretnom zmluvnom type... No ja som si vzdy myslel, ze OZ sa pouzije iba vo veciach, ktore neupravuje ObchZ. Co sa tyka zmiesanych nepomenovanych zmluv a ich rezimu, to samozrejme zavisi od posudenia konkretnej situacie, ja osobne mozem iba odporucit, v pripade nejasnych situacii, pouzivanie § 262 ObchZ ak je to mozne, aby sa vylucili eventualne pochybnosti pri interpretacii prav a povinnosti vyplyvajucich zo zmluvy.
Ondřej Neumann, 28. 01. 2009 v 09:54 - § 262
Jasně, pokud je dohoda podle §262, je z půlky vyhráno.
Ale ze Slovenska se Vám to lehko mluví :-) My v ČR ale máme § 262 trochu komplikovanější.
Minulý týden jsem třeba zaznamenal tenhle judikát NS ČR:
"Na závazkový vztah mezi podnikatelem a nepodnikatelem regulovaný částí třetí obchodního zákoníku (včetně relativního obchodu podle § 261 odst. 2 ObchZ) je třeba kromě jeho ostatních ustanovení aplikovat i § 262 odst. 4 ObchZ.
V daném případě to znamená, že odpovědnost za prodlení s plněním peněžitého závazku žalovaného vystupujícího v tomto vztahu v postavení nepodnikatele se bude řídit ustanoveními o prodlení dlužníka obsaženými v občanském zákoníku v § 517. I v obchodněprávní smlouvě, z níž plynoucí odpovědnostní vztahy jsou podrobeny režimu občanského zákoníku, se uplatní kogentní charakter ustanovení § 517 odst. 2 ObčZ ohledně stanovování výše úroků z prodlení a nemožnosti smluvit si vlastní výši úroků z prodlení.
V předmětné smlouvě o dílo si proto strany nemohly sjednat úrok z prodlení v jiné výši, než stanoví příslušný prováděcí předpis k § 517 ObčZ, konkrétně nařízení vlády č. 142/1994 Sb., v tehdy platném znění." (32 Odo 873/2006)
Český § 262 odst. 4 totiž zakládá dvojí režim v rámci jedné smlouvy, to je teprve lahůdka. A nevztahuje se jen na vztahy se spotřebiteli (stačí, že jedna ze stran není podnikatelem - např. obec).
Uvedené rozhodnutí navíc zmiňuje i jinou judikatorní perlu NS ČR (už starší), totiž že ve vztazích podle ObčU nelze sjednat úroky z prodlení odlišně od zákonných úroků z prodlení.
O.N.
Ale ze Slovenska se Vám to lehko mluví :-) My v ČR ale máme § 262 trochu komplikovanější.
Minulý týden jsem třeba zaznamenal tenhle judikát NS ČR:
"Na závazkový vztah mezi podnikatelem a nepodnikatelem regulovaný částí třetí obchodního zákoníku (včetně relativního obchodu podle § 261 odst. 2 ObchZ) je třeba kromě jeho ostatních ustanovení aplikovat i § 262 odst. 4 ObchZ.
V daném případě to znamená, že odpovědnost za prodlení s plněním peněžitého závazku žalovaného vystupujícího v tomto vztahu v postavení nepodnikatele se bude řídit ustanoveními o prodlení dlužníka obsaženými v občanském zákoníku v § 517. I v obchodněprávní smlouvě, z níž plynoucí odpovědnostní vztahy jsou podrobeny režimu občanského zákoníku, se uplatní kogentní charakter ustanovení § 517 odst. 2 ObčZ ohledně stanovování výše úroků z prodlení a nemožnosti smluvit si vlastní výši úroků z prodlení.
V předmětné smlouvě o dílo si proto strany nemohly sjednat úrok z prodlení v jiné výši, než stanoví příslušný prováděcí předpis k § 517 ObčZ, konkrétně nařízení vlády č. 142/1994 Sb., v tehdy platném znění." (32 Odo 873/2006)
Český § 262 odst. 4 totiž zakládá dvojí režim v rámci jedné smlouvy, to je teprve lahůdka. A nevztahuje se jen na vztahy se spotřebiteli (stačí, že jedna ze stran není podnikatelem - např. obec).
Uvedené rozhodnutí navíc zmiňuje i jinou judikatorní perlu NS ČR (už starší), totiž že ve vztazích podle ObčU nelze sjednat úroky z prodlení odlišně od zákonných úroků z prodlení.
O.N.
Branislav Gvozdiak, 28. 01. 2009 v 10:51 - ad § 262 odst. 4 ceskeho ObchZ
No podla mna je ten vas § 262 odst. 4 ObchZ celkom vtipny... a vobec by som ho nechcel v slovenskom ObchZ, je to podla mna blbost, a minimalne ak sa aplikuje na vsetkych "nepodnikatelov" a nie iba na spotrebitelov. A ochrana spotrebitelov je zabezpecena dostatocne v obcianskom zakonniku (a vztahuje sa podla mna aj na obchodnopravne vztahy).
Ku kogentnosti § 517 ods. 2 OZ by som vsak chcel povedat tolko, ze podla mna to vobec nie je kogentne ustanovenie. Viem ze NSCR v 33 Odo 1117/2003 judikoval, ze vyska urokov z omeskania nemoze byt dohodnuta v obcianskopravnych vztahoch dohodnuta inak, cize tvrdi ze ustanovenie kogentne je, ale uz v inej diskusii k postu Milana Kvasnicu tu na Lexfore sa vsetci zhodli, ze ustanovenie je dispozitivne a spotrebitel je chraneny dostatocne inymi ustanoveniami, konkretne zakazom neprimeranych sankcii v ustanoveniach o spotrebitelskych zmluvach (a Juraj Alexander dokonca spominal svoj clanok a diskusiu k nemu v Pravnich Rozhledech (link: http://www.ipravnik.cz/cz/monitor-casopisu/pravni-rozhledy/art_3991/pravni-rozhledy-2006-c-2.aspx) v ktorej dospeli k podobnemu zaveru). Ja sa k tomuto nazoru pripajam.
Ku kogentnosti § 517 ods. 2 OZ by som vsak chcel povedat tolko, ze podla mna to vobec nie je kogentne ustanovenie. Viem ze NSCR v 33 Odo 1117/2003 judikoval, ze vyska urokov z omeskania nemoze byt dohodnuta v obcianskopravnych vztahoch dohodnuta inak, cize tvrdi ze ustanovenie kogentne je, ale uz v inej diskusii k postu Milana Kvasnicu tu na Lexfore sa vsetci zhodli, ze ustanovenie je dispozitivne a spotrebitel je chraneny dostatocne inymi ustanoveniami, konkretne zakazom neprimeranych sankcii v ustanoveniach o spotrebitelskych zmluvach (a Juraj Alexander dokonca spominal svoj clanok a diskusiu k nemu v Pravnich Rozhledech (link: http://www.ipravnik.cz/cz/monitor-casopisu/pravni-rozhledy/art_3991/pravni-rozhledy-2006-c-2.aspx) v ktorej dospeli k podobnemu zaveru). Ja sa k tomuto nazoru pripajam.
Juraj Gyarfas, 28. 01. 2009 v 17:56 - retroaktivita a dichotomia upravy zavazkovych vztahov
Dakujem Branovi o Ondrejovi za zaujimavu diskusiu.
Co sa tyka dvojitej upravy zavazkovych vztahov v OZ a ObZ, je to podla mojho nazoru naozaj nestastne riesenie. Zda sa, ze v CR toto onedlho s novym OZ prekonate, u nas to bude asi trvat trochu dlhsie. V poslednej Justicnej revue napriklad prof. Mamojka (poslanec vladneho Smeru a predseda ustavnopravneho vyboru NR SR) velmi kritizoval snahy o zjednotenie upravy. Aj preto si myslim, ze nas to prilis skoro necaka.
Ak by som si mohol dovolit uviest trochu provokativnu uvahu (brat s rezervou), raz som niekde cital, ze velky intelektualny problem krestanskej kultury po mnoho storoci bol problem trojjedinosti, ktory je logicky tak tazko uchopitelny, ze najmudrejsie hlavy krestanstva museli vela svojho potencialu venovat filozofickemu a logickemu uchopeniu tejto koncepcie. V danej uvahe to bolo uvedene v suvislosti s tym, preco zidia dospeli k tak sofistikovanej talmudistickej logike. Zaver tejto uvahy bol, ze zidovski ucenci mali pred krestanskymi prave tu vyhodu, ze nemuseli riesit takyto komplikovany koncept a mohli sa venovat logickejsim veciam. Nechcem sa pustat do teologie a ani nechcem povedat, ze sa s touto uvahou stotoznujem. Ale do istej miery mi pripomina situaciu cesko-slovenskych pravnikov, ktori musia riesit otazky tykajuce aplikovatelnosti OZ, resp. ObZ, hoci je to otazka vyplyvajuca len zo zle postavenych axiom a pre vyvoj pravneho systemu (dovolim si tvrdit), nie je prilis dolezita. Hovorim o otazkach typu "Mozno si pre zmluvu o buducej kupnej zmluve na nehnutelnosti zvolit ObZ?" a podobne.
Okrem toho, ak tato uprava aj mala zaciatkom 90-tych rokov vyznam z hladiska ochrany "nepodnikatelskych" vztahov pred "dravostou biznis-prostredia", toto je teraz podla mna vyriesene upravou spotrebitelskych zmluv. Tym padom vlastne mame nielen dvojitu upravu, ale vlastne stvoritu, pretoze musime odlisovat spotrebitelske zmluvy podla OZ, nespotrebitelske zmluvy podla OZ, spotrebitelske zmluvy podla ObZ, nespotrebitelske zmluvy podla ObZ.
Takze suhlasim s vami - tato uprava je podla mna zbytocna. K tomu by mohol niekto napisat dalsi post (zeby ja? alebo Brano?) a uvidime aka diskusia sa rozvinie tam.
Teraz by som sa ale este rad vratil k teme tohto postu. Velmi pekne dakujem Ondrejovi za odkaz na cesku judikaturu k tejto otazke. Zaujala ma veta "Podle ustálené judikatury Ústavního soudu (srov. nález jeho pléna ze dne 4. února 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.), z níž vychází i Nejvyšší soud (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 35/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), však v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost)." Takze presny opak toho, co som ja dedukoval z ucebnice prof. Prusaka. Diky, fakt zaujimave.
Dakujem aj Branovi za argumentum a contrario z § 763a ObZ. Toto ustanovenie sa tykalo toho, ze v predmetnej novele sa menil § 369 ObZ (uroky z omeskania). Ale Tvoj argument som pochopil tak, ze ak pre porusenie zavazkov zakonodarca vyslovne uzakonil § 763a, pre vsetky ostatne casti novely by mal platit opak. Hmmm, priznam sa, ze na prve pocutie mi to pripada trochu moc odvazne, ale v kontexte s citovanym rozhodnutim US CR je to celkom presvedcive.
Co sa tyka dvojitej upravy zavazkovych vztahov v OZ a ObZ, je to podla mojho nazoru naozaj nestastne riesenie. Zda sa, ze v CR toto onedlho s novym OZ prekonate, u nas to bude asi trvat trochu dlhsie. V poslednej Justicnej revue napriklad prof. Mamojka (poslanec vladneho Smeru a predseda ustavnopravneho vyboru NR SR) velmi kritizoval snahy o zjednotenie upravy. Aj preto si myslim, ze nas to prilis skoro necaka.
Ak by som si mohol dovolit uviest trochu provokativnu uvahu (brat s rezervou), raz som niekde cital, ze velky intelektualny problem krestanskej kultury po mnoho storoci bol problem trojjedinosti, ktory je logicky tak tazko uchopitelny, ze najmudrejsie hlavy krestanstva museli vela svojho potencialu venovat filozofickemu a logickemu uchopeniu tejto koncepcie. V danej uvahe to bolo uvedene v suvislosti s tym, preco zidia dospeli k tak sofistikovanej talmudistickej logike. Zaver tejto uvahy bol, ze zidovski ucenci mali pred krestanskymi prave tu vyhodu, ze nemuseli riesit takyto komplikovany koncept a mohli sa venovat logickejsim veciam. Nechcem sa pustat do teologie a ani nechcem povedat, ze sa s touto uvahou stotoznujem. Ale do istej miery mi pripomina situaciu cesko-slovenskych pravnikov, ktori musia riesit otazky tykajuce aplikovatelnosti OZ, resp. ObZ, hoci je to otazka vyplyvajuca len zo zle postavenych axiom a pre vyvoj pravneho systemu (dovolim si tvrdit), nie je prilis dolezita. Hovorim o otazkach typu "Mozno si pre zmluvu o buducej kupnej zmluve na nehnutelnosti zvolit ObZ?" a podobne.
Okrem toho, ak tato uprava aj mala zaciatkom 90-tych rokov vyznam z hladiska ochrany "nepodnikatelskych" vztahov pred "dravostou biznis-prostredia", toto je teraz podla mna vyriesene upravou spotrebitelskych zmluv. Tym padom vlastne mame nielen dvojitu upravu, ale vlastne stvoritu, pretoze musime odlisovat spotrebitelske zmluvy podla OZ, nespotrebitelske zmluvy podla OZ, spotrebitelske zmluvy podla ObZ, nespotrebitelske zmluvy podla ObZ.
Takze suhlasim s vami - tato uprava je podla mna zbytocna. K tomu by mohol niekto napisat dalsi post (zeby ja? alebo Brano?) a uvidime aka diskusia sa rozvinie tam.
Teraz by som sa ale este rad vratil k teme tohto postu. Velmi pekne dakujem Ondrejovi za odkaz na cesku judikaturu k tejto otazke. Zaujala ma veta "Podle ustálené judikatury Ústavního soudu (srov. nález jeho pléna ze dne 4. února 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.), z níž vychází i Nejvyšší soud (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 35/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), však v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost)." Takze presny opak toho, co som ja dedukoval z ucebnice prof. Prusaka. Diky, fakt zaujimave.
Dakujem aj Branovi za argumentum a contrario z § 763a ObZ. Toto ustanovenie sa tykalo toho, ze v predmetnej novele sa menil § 369 ObZ (uroky z omeskania). Ale Tvoj argument som pochopil tak, ze ak pre porusenie zavazkov zakonodarca vyslovne uzakonil § 763a, pre vsetky ostatne casti novely by mal platit opak. Hmmm, priznam sa, ze na prve pocutie mi to pripada trochu moc odvazne, ale v kontexte s citovanym rozhodnutim US CR je to celkom presvedcive.
Juraj Alexander, 28. 01. 2009 v 21:02 - musim sa zastat
Musím sa zastať § 262 odst. 4 ObchZ ČR. Nie preto, že by som jeho koncepciu a formuláciu považoval za obzvlášť šťastnú, ale preto, že podľa mňa tzv. jednostranné obchody majú v právnej úprave miesto (resp. si myslím, že miesto mať môžu). Táto koncepcia existuje minimálne vo Francúzsku a myslím, že aj v Nemecku.
Zmysel to má preto, že to je jednoduchšie riešenie spravodlivej rovnováhy vzťahu. Bohužiaľ, v prostredí nezmyselnej dychotómie ObchZ a OZ to vyznieva do istej miery absurdne, ale iskra zdravého rozumu za tým určite je.
Zmysel to má preto, že to je jednoduchšie riešenie spravodlivej rovnováhy vzťahu. Bohužiaľ, v prostredí nezmyselnej dychotómie ObchZ a OZ to vyznieva do istej miery absurdne, ale iskra zdravého rozumu za tým určite je.
Branislav Gvozdiak, 29. 01. 2009 v 09:04 - ad Juraj and Duri
Ja suhlasim s tym ze jednostranne obchody existuju, a ze si slabsia strana zasluzi ochranu... cize iskra zdraveho rozumu za tym je. Ale iba iskra, lebo premysliet to ustanovenie trosku viac, tak dojdeme k zaveru, ze spotrebitelia su aj vo vztahoch podriadenych pod obchodnopravnu upravu chraneni ustanoveniami OZ o ochrane spotrebitelov. Co je ale zaujimavejsie, nez tato "dvojita" uprava - ako Ondrej poznamenal, § 262 odst. 4 ObchZ sa vztahuje nie len na spotrebitelov, ale na vsetkych nepodnikatelov (cize napriklad na obec). Podla mna to je zbytocne...
Duri, velmi podnetna provokativna uvaha:) Skusim to napisat na nejake polske forum, co povies? Najlepsie na forum Radia Maryja:D A tak vazne, suhlasim. Ak musi clovek svoje intelektualne usilie sustredit na taketo "blbosti", tak ho uz nebude sustredit na nieco ine. Ale nemyslim si, ze by nasa pravna veda bola niekde inde, kebyze nemame takuto dualnu upravu... a s tym Mamojkom si ma dostal. Skoda - aj strany (GO Fico GO... home), aj nazoru. Ak si dobre pamatam (a mozem sa mylit), tak jeho syn bol minimalne proti dualnej uprave zmluvnych typov.
A co sa tyka tej retroaktivity, tak taka neprava retroaktivita sa naozaj pouziva dost casto, cize prava a povinnosti sa riadia novou pravnou upravou, ale vznik zavazku a zodpovednost za jeho porusenie starou (pozri napr. § 768c ods. 1...), a ak sa nad tym naozaj zamyslis, tak z toho ustanovenia co som citoval naozaj vyplyva, ze zamer bol, aby bola nova uprava nepravo retroaktivna. Ale dalej si myslim, ze pretoze je to blbo napisane, plati tvoja odpoved na svoju otazku z tvojej prvej reakcii.
Howgh
Duri, velmi podnetna provokativna uvaha:) Skusim to napisat na nejake polske forum, co povies? Najlepsie na forum Radia Maryja:D A tak vazne, suhlasim. Ak musi clovek svoje intelektualne usilie sustredit na taketo "blbosti", tak ho uz nebude sustredit na nieco ine. Ale nemyslim si, ze by nasa pravna veda bola niekde inde, kebyze nemame takuto dualnu upravu... a s tym Mamojkom si ma dostal. Skoda - aj strany (GO Fico GO... home), aj nazoru. Ak si dobre pamatam (a mozem sa mylit), tak jeho syn bol minimalne proti dualnej uprave zmluvnych typov.
A co sa tyka tej retroaktivity, tak taka neprava retroaktivita sa naozaj pouziva dost casto, cize prava a povinnosti sa riadia novou pravnou upravou, ale vznik zavazku a zodpovednost za jeho porusenie starou (pozri napr. § 768c ods. 1...), a ak sa nad tym naozaj zamyslis, tak z toho ustanovenia co som citoval naozaj vyplyva, ze zamer bol, aby bola nova uprava nepravo retroaktivna. Ale dalej si myslim, ze pretoze je to blbo napisane, plati tvoja odpoved na svoju otazku z tvojej prvej reakcii.
Howgh
Juraj Gyarfas, 29. 01. 2009 v 20:37 - ad Brano
Ked to budes davat do Radia Maryja, prosim neuvadzaj moju adresu :-)
Samozrejme je otazne, ci je ta uvaha spravna ako taka a este otaznejsie, ci ju mozno aplikovat na tento pripad. Ale kus pravdy je podla mna v tom, ze ked mas na nelogickych axiomach postavit koherentny vyklad, stoji to vela namahy a nikdy to uplne koherentne nebude. Napriklad diskusia o tom, ci zmluva o buducej kupnej zmluve na nehnutelnosti moze byt relativny obchod (resp. zvoleny obchod) alebo ci je to absolutny neobchod .... to by mozno mohlo byt predmetom nejakeho dalsieho postu a naslednej diskusie.
Co sa tyka Mamojku, na diskusiu o nom tento blog asi nie je vhodny. Len pre pripad, ze Ta prekvapila jeho politicka orientacia by som rad pripomenul (co si asi malokto pamata), ze v 2002 bol dvojkou na kandidatke HZD...
Samozrejme je otazne, ci je ta uvaha spravna ako taka a este otaznejsie, ci ju mozno aplikovat na tento pripad. Ale kus pravdy je podla mna v tom, ze ked mas na nelogickych axiomach postavit koherentny vyklad, stoji to vela namahy a nikdy to uplne koherentne nebude. Napriklad diskusia o tom, ci zmluva o buducej kupnej zmluve na nehnutelnosti moze byt relativny obchod (resp. zvoleny obchod) alebo ci je to absolutny neobchod .... to by mozno mohlo byt predmetom nejakeho dalsieho postu a naslednej diskusie.
Co sa tyka Mamojku, na diskusiu o nom tento blog asi nie je vhodny. Len pre pripad, ze Ta prekvapila jeho politicka orientacia by som rad pripomenul (co si asi malokto pamata), ze v 2002 bol dvojkou na kandidatke HZD...
Ondřej Neumann, 03. 03. 2009 v 09:25 - ... znovu k tématu ObchZ x ObčZ
Právě jsem v Právním rádci 1/2009 dočetl článek L. Chalupy "Obchodně- či občanskoprávní vztah mezi podnikateli".
Autor píše: "Je-li ze záhlaví kupní smlouvy prokazatelné, že účastníci zvolili pro právní vztah občanský zákoník tím, že výslovně uvedli, podle kterého ustanovení občanského zákoníku se tato smlouva uzavírá, jedná se o občanskoprávní vztah i přesto, že smlouvu uzavřeli podnikatelé při své podnikatelské činnosti, nevylučuje-li to výslovně obchodní zákoník".
Autor z toho pak implicitně dovozuje, že např. právo na odstoupení od smlouvy z důvodu omylu či uzavření smlouvy v tísni za nápadně nevýhodných podmínek se řídí v případě uvedeného ujednání občanským zákoníkem, i když jde o vztah mezi podnikateli.
Tak už fakt nevím. Jsem ufon já nebo on?
Autor píše: "Je-li ze záhlaví kupní smlouvy prokazatelné, že účastníci zvolili pro právní vztah občanský zákoník tím, že výslovně uvedli, podle kterého ustanovení občanského zákoníku se tato smlouva uzavírá, jedná se o občanskoprávní vztah i přesto, že smlouvu uzavřeli podnikatelé při své podnikatelské činnosti, nevylučuje-li to výslovně obchodní zákoník".
Autor z toho pak implicitně dovozuje, že např. právo na odstoupení od smlouvy z důvodu omylu či uzavření smlouvy v tísni za nápadně nevýhodných podmínek se řídí v případě uvedeného ujednání občanským zákoníkem, i když jde o vztah mezi podnikateli.
Tak už fakt nevím. Jsem ufon já nebo on?
Juraj Gyarfas, 03. 03. 2009 v 18:22 - ad L. Chalupa
Dakujem za prispevok. Spominany clanok od L. Chalupu som si tiez precital a uplne ma zmiatol. Nerozumiem celkom, ako sa jeho autor dostal k volbe OZ. Autor cituje rozhodnutia NS CR 33 Odo 1306/2005 a 33 Odo 15/2001. Obe tieto rozhodnutia sa vsak tykaju volby ObZ a podla mojho nazoru riesia najma otazku, ci na volbu ObZ podla § 262 ods. 1 ObZ staci odkaz na ObZ v zahlavi zmluvy. Tento nazor zastava aj teoria na Slovensku - Patakyovej komentar k ObZ (s. 607) aj Oveckovej komentar k ObZ.
Toto sa tyka volby ObZ. Podla mojho vedomia vsak nie je ziadne ustanovenie, ktore by zmluvnym stranam davalo moznost zvolit si OZ. Pan Chalupa tento svoj zaver odovodnuje len jednou vetou a to "mohou-li nepodnikatele podridit svuj pravni vztah rezimu obchodniho zakoniku, tim spise mohou podnikatele pisemnym ujednanim svuj obchodnepravni vzath podridit rezimu obcasnkeho zakoniku". Toto mi pripada ako slaby argument.
Ako prijatelnu interpretaciu si viem predstavit, ze odkaz na OZ v zahlavi podnikatelskej zmluvy by sa interpretoval tak, ze podnikatelia chcu, aby sa pouzili ustanovenia o konkretnom zmluvnom type z OZ (rovnako ako keby do zmluvy jednoducho opisali vsetky ustanovenia OZ o konkretnej zmluvy). Nejde vsak podla mna celkom o volbu OZ, lebo aj tak sa musia pouzit kogentne ustanovenia ObZ. A hlavne podla mojho nazoru nie je dovod, aby sa v takom pripade pouzili aj vseobecne ustanovenia OZ (napr. odstupenie).
Co si o tom myslite?
Toto sa tyka volby ObZ. Podla mojho vedomia vsak nie je ziadne ustanovenie, ktore by zmluvnym stranam davalo moznost zvolit si OZ. Pan Chalupa tento svoj zaver odovodnuje len jednou vetou a to "mohou-li nepodnikatele podridit svuj pravni vztah rezimu obchodniho zakoniku, tim spise mohou podnikatele pisemnym ujednanim svuj obchodnepravni vzath podridit rezimu obcasnkeho zakoniku". Toto mi pripada ako slaby argument.
Ako prijatelnu interpretaciu si viem predstavit, ze odkaz na OZ v zahlavi podnikatelskej zmluvy by sa interpretoval tak, ze podnikatelia chcu, aby sa pouzili ustanovenia o konkretnom zmluvnom type z OZ (rovnako ako keby do zmluvy jednoducho opisali vsetky ustanovenia OZ o konkretnej zmluvy). Nejde vsak podla mna celkom o volbu OZ, lebo aj tak sa musia pouzit kogentne ustanovenia ObZ. A hlavne podla mojho nazoru nie je dovod, aby sa v takom pripade pouzili aj vseobecne ustanovenia OZ (napr. odstupenie).
Co si o tom myslite?
Ondřej Neumann, 04. 03. 2009 v 10:40 - ad L. Chalupa
Díky za odpověď. Chtěl jsem se jen ujistit, že v tom nejsem sám :-)
O tom, že by odkaz na určitý smluvní typ v ObčZ znamenal projev vůle použít všechny ustanovení takového smluvního typu, které nejsou v rozporu s kogentními ustanoveními ObchZ, jsem také uvažoval (i když myslím, že pouhá zmínka, že smlouva byla uzavřena podle určitého ustanovení ObčZ, by k tomu většinou nebyla dostatečná). To, že se jinak použijí obecná ustanovení ObchZ, je podle mého názoru nesporné a není třeba o tom diskutovat.
Ale autor to evidentně myslel jinak - např. zmínky o tísni (!). A také mluví o KUPNÍ smlouvě na NEMOVITOST mezi podnikateli - v takovém případě ovšem odkaz na § 588 ObčZ mění vše, že ano... A názor o tom, že kupní smlouva na nemovitost může podléhat § 409 ObchZ (posl. autorův odstavec), je podle mého vědomí v českých i slovenských poměrech zcela revoluční - veškerá literatura i judikatura (a mj. i zákon - § 409/1 ObchZ - ale to je asi jen detail) tvrdí zpátečnicky opak.
Tento článek jaksi završil můj vztah k publikační činnosti Luboše Chalupy. U mnoha jeho článků jsem si často nebyl úplně jistý, zda jde o natolik sofistikovaný výtvor, který přesahuje mé intelektuální možnosti a proto jej nemohu vstřebat, nebo o úplný blábol. Po tomto článku mám alespoň v téhle otázce jasno.
O tom, že by odkaz na určitý smluvní typ v ObčZ znamenal projev vůle použít všechny ustanovení takového smluvního typu, které nejsou v rozporu s kogentními ustanoveními ObchZ, jsem také uvažoval (i když myslím, že pouhá zmínka, že smlouva byla uzavřena podle určitého ustanovení ObčZ, by k tomu většinou nebyla dostatečná). To, že se jinak použijí obecná ustanovení ObchZ, je podle mého názoru nesporné a není třeba o tom diskutovat.
Ale autor to evidentně myslel jinak - např. zmínky o tísni (!). A také mluví o KUPNÍ smlouvě na NEMOVITOST mezi podnikateli - v takovém případě ovšem odkaz na § 588 ObčZ mění vše, že ano... A názor o tom, že kupní smlouva na nemovitost může podléhat § 409 ObchZ (posl. autorův odstavec), je podle mého vědomí v českých i slovenských poměrech zcela revoluční - veškerá literatura i judikatura (a mj. i zákon - § 409/1 ObchZ - ale to je asi jen detail) tvrdí zpátečnicky opak.
Tento článek jaksi završil můj vztah k publikační činnosti Luboše Chalupy. U mnoha jeho článků jsem si často nebyl úplně jistý, zda jde o natolik sofistikovaný výtvor, který přesahuje mé intelektuální možnosti a proto jej nemohu vstřebat, nebo o úplný blábol. Po tomto článku mám alespoň v téhle otázce jasno.
Tak co sa tyka pana Chalupu je diskusia asi uzatvorena, takze ja len dakujem za reakciu.
Ale v tejto suvislosti ma zaujima vas nazor na temu, ktoru som vyssie uz naznacoval - co so zmluvou o buducej kupnej zmluve na nehnutelnosti medzi podnikatelmi? Pojdeme podla § 50a OZ alebo § 289 a nasl. ObZ?
Mozno je tato diskusia na tomto mieste uz nevhodna a zasluzila by si samostatny post. Ale kym ho nikto nenapise, mozeme ju snad nacat aj tu...
Ale v tejto suvislosti ma zaujima vas nazor na temu, ktoru som vyssie uz naznacoval - co so zmluvou o buducej kupnej zmluve na nehnutelnosti medzi podnikatelmi? Pojdeme podla § 50a OZ alebo § 289 a nasl. ObZ?
Mozno je tato diskusia na tomto mieste uz nevhodna a zasluzila by si samostatny post. Ale kym ho nikto nenapise, mozeme ju snad nacat aj tu...
ČR: Po novele č. 370/2000 Sb. (viz to, co jsme diskutovali výše) už nevidím vůbec žádný prostor k tomu, aby se SoSB na nemovitost mezi podnikateli řídila §50a ObčZ. A podle NS ČR tomu tak bylo i před tou novelou (R 27/2002).
SR: Úplně to samé platí podle mého názoru i pro Slovensko, a to minimálně od novely ObchZ, provedené zákonem č. 530/2003 Z.z., ale nejspíš i pro dříve uzavřené SoSB.
Takže podle mě jednoznačně § 289 ObchZ v ČR i SR.
SR: Úplně to samé platí podle mého názoru i pro Slovensko, a to minimálně od novely ObchZ, provedené zákonem č. 530/2003 Z.z., ale nejspíš i pro dříve uzavřené SoSB.
Takže podle mě jednoznačně § 289 ObchZ v ČR i SR.
Juraj Gyarfas, 09. 03. 2009 v 19:09 - uplny suhlas
Hmmm, tak z tohto ziadna diskusia nebude, ked sa takto jednoducho zhodneme :-)
Pokial viem, v CR boli diskusie v suvislosti s rozhodnutim Vrchneho sudu v Prahe 11 Cmo 1/96, ale to je uz vyriesene neskorsimi judikatmi. Rovnaky nazor prevazuje aj u nas a pravdupovediac nerozumiem dovodom, pre ktore by si niekto mohol mysliet opak. Ale napriek tomu sa objavuje aj opacny nazor - aspon sa mi teda zda, ze to povedal prof. Vojcik v ramci diskusie na jednom koncipientskom seminari. Ale mozno to bolo len nedorozumenie ... tak mu to nechcem podsuvat.
Pokial viem, v CR boli diskusie v suvislosti s rozhodnutim Vrchneho sudu v Prahe 11 Cmo 1/96, ale to je uz vyriesene neskorsimi judikatmi. Rovnaky nazor prevazuje aj u nas a pravdupovediac nerozumiem dovodom, pre ktore by si niekto mohol mysliet opak. Ale napriek tomu sa objavuje aj opacny nazor - aspon sa mi teda zda, ze to povedal prof. Vojcik v ramci diskusie na jednom koncipientskom seminari. Ale mozno to bolo len nedorozumenie ... tak mu to nechcem podsuvat.
Juraj Gyarfas, 29. 07. 2009 v 14:26 - L. Chalupa / OZ v. ObZ
Čítal niekto z vás článok L. Chalupu k otázke aplikácie OZ/ObZ na zmluvy o prevode nehnuteľností medzi podnikateľmi v aktuálnom čísle Právni rádce 7/2009? Zatiaľ som to prečítal len predbežne, ale vôbec som to nepochopil. Skôr sa stotožňujem s názorom Petra Čecha, s ktorým Chalupa polemizuje. Čo si o tom myslíte?
Juraj Gyarfas, 09. 02. 2010 v 16:31 - Nepravá retroaktivita ako zásada občianskeho práva
Rád by som upozornil na ďalšie rozhodnutie českého NS (sp. zn. 25 Cdo 4694/2007, z 15. 12. 2009), podľa ktorého je nepravá retroaktivita všeobecnou zásadou občianskeho práva, aj keď ju zákonodarca opomenul v prípade konkrétnej novely vyjadriť v prechodných ustanoveniach.
"Vztah mezi předchozí a novou právní úpravou řeší přechodná ustanovení zákona. Přechodná ustanovení občanského zákoníku stojí na zásadě tzv. nepravé zpětné působnosti (retroaktivity) právních norem, vyjádřené např. v § 854, opakovaně při novelizaci zákona např. v 868 obč. zák. tak, že pokud není dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto (tj. nového) zákona i právní vztahy vzniklé před datem jeho účinnosti, avšak vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před tímto datem se posuzují podle dosavadních předpisů. Protože pro ustanovení § 444 odst. 3 obč. zák., které bylo do občanského zákoníku vloženo zákonem č. 47/2004 Sb., žádné přechodné ustanovení nestanoví jiný režim, platí obecná zásada nepravé zpětné působnosti i zde. To znamená, že jak vznik právního vztahu, tak jednotlivé nároky, pokud před účinností nového právního předpisu z tohoto vztahu vznikly, se posuzují podle dosavadního předpisu, zatímco novou právní úpravou se řídí nároky vzniklé v době účinnosti nového předpisu, a to i v případě, že samotný právní vztah, z něhož nárok vznikl, byl založen ještě za předchozí právní úpravy (srov. např. R 5/2005).
"
"Vztah mezi předchozí a novou právní úpravou řeší přechodná ustanovení zákona. Přechodná ustanovení občanského zákoníku stojí na zásadě tzv. nepravé zpětné působnosti (retroaktivity) právních norem, vyjádřené např. v § 854, opakovaně při novelizaci zákona např. v 868 obč. zák. tak, že pokud není dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto (tj. nového) zákona i právní vztahy vzniklé před datem jeho účinnosti, avšak vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před tímto datem se posuzují podle dosavadních předpisů. Protože pro ustanovení § 444 odst. 3 obč. zák., které bylo do občanského zákoníku vloženo zákonem č. 47/2004 Sb., žádné přechodné ustanovení nestanoví jiný režim, platí obecná zásada nepravé zpětné působnosti i zde. To znamená, že jak vznik právního vztahu, tak jednotlivé nároky, pokud před účinností nového právního předpisu z tohoto vztahu vznikly, se posuzují podle dosavadního předpisu, zatímco novou právní úpravou se řídí nároky vzniklé v době účinnosti nového předpisu, a to i v případě, že samotný právní vztah, z něhož nárok vznikl, byl založen ještě za předchozí právní úpravy (srov. např. R 5/2005).
"
Juraj Gyarfas, 20. 05. 2010 v 09:01 - ešte k nepravej retroaktivite
Rád by som upozornil na ďalšie rozhodnutie k nepravej retroaktivite. Ide o rozhodnutie NS ČR sp. zn. 32 Cdo 5254/2008, 5. 5. 2010. Opäť potvrdil, že v prípade absencie inej prechodnej úpravy sa aplikuje nepravá retroaktivita. Ďalej už citujem (zvýraznenia sú moje).
"Při řešení právní otázky, jaký má vliv úprava obsažená v zákoně č. 227/1994 Sb. na právní vztahy, vzniklé před 3. listopadem 1994, dovolací soud přihlédl především k tomu, že k definičním znakům právního státu patří princip právní jistoty a ochrany důvěry účastníků právních vztahů v právo. Součástí právní jistoty je také zákaz pravé zpětné účinnosti (retroaktivity) právních předpisů, který lze dovodit z čl. 1 Ústavy České republiky (srov. např. právní názor uvedený v nálezu Ústavního soudu ze dne 28. února 1996 sp. zn. Pl. ÚS 9/95, uveřejněném pod č. 16 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, sv. 5, roč. 1996 - I. díl).
Podle ustálené judikatury Ústavního soudu (srov. nález ze dne 4. února 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.) je naproti tomu v právní teorii i praxi obecně považována za přijatelnou nepravá zpětná účinnost. To znamená, že od účinnosti nové právní normy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní normy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony se však řídí zrušenou právní normou. Aplikuje se tu princip ochrany minulých právních skutečností a zejména právních jednání.
Absentují-li v zákoně č. 224/1994 Sb. přechodná ustanovení, je třeba jej vykládat v souladu s výše uvedeným jako normu nepřímo zpětně účinnou [...]."
"Při řešení právní otázky, jaký má vliv úprava obsažená v zákoně č. 227/1994 Sb. na právní vztahy, vzniklé před 3. listopadem 1994, dovolací soud přihlédl především k tomu, že k definičním znakům právního státu patří princip právní jistoty a ochrany důvěry účastníků právních vztahů v právo. Součástí právní jistoty je také zákaz pravé zpětné účinnosti (retroaktivity) právních předpisů, který lze dovodit z čl. 1 Ústavy České republiky (srov. např. právní názor uvedený v nálezu Ústavního soudu ze dne 28. února 1996 sp. zn. Pl. ÚS 9/95, uveřejněném pod č. 16 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, sv. 5, roč. 1996 - I. díl).
Podle ustálené judikatury Ústavního soudu (srov. nález ze dne 4. února 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.) je naproti tomu v právní teorii i praxi obecně považována za přijatelnou nepravá zpětná účinnost. To znamená, že od účinnosti nové právní normy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní normy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony se však řídí zrušenou právní normou. Aplikuje se tu princip ochrany minulých právních skutečností a zejména právních jednání.
Absentují-li v zákoně č. 224/1994 Sb. přechodná ustanovení, je třeba jej vykládat v souladu s výše uvedeným jako normu nepřímo zpětně účinnou [...]."
Juraj Gyarfas, 28. 05. 2015 v 19:33 - NS ČR - aplikácia ObZ pri postúpení pohľadávky
"Šlo-li o postoupení pohledávek z úvěrových smluv (tedy ze smluv podléhajících - v souladu s § 261 odst. 3 písm. d/ obch. zák. - režimu obchodního zákoníku), pak otázky odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené podle § 524 a násl. obč. zák. bylo nutno řešit podle ustanovení obchodního zákoníku upravujících možnost odstoupení od smlouvy ( § 344 a násl. obch. zák.); ustanovení § 48 obč. zák. použitelné nebylo.
"
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1586/2012, ze dne 16. 10. 2014
"
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1586/2012, ze dne 16. 10. 2014
"Na aplikovanie obchodnoprávneho režimu je potrebné, aby existoval záväzkový vzťah spĺňajúci podmienky § 261 ods. 1 alebo 2 Obchodného zákonníka.
Ak nedošlo k porušeniu povinností uložených Obchodným zákonníkom, naplnenie predpokladov zodpovednosti za škodu spôsobenú porušením povinnosti treba posudzovať podľa všeobecnej právnej úpravy zodpovednosti za škodu, ktorou sú ustanovenia Občianskeho zákonníka, a to vrátane zániku práva domôcť sa plnenia v dôsledku vznesenia námietky premlčania."
(nález Ústavného súdu Slovenskej republiky z 24. februára 2016, sp. zn. II. ÚS 637/2015)
Ak nedošlo k porušeniu povinností uložených Obchodným zákonníkom, naplnenie predpokladov zodpovednosti za škodu spôsobenú porušením povinnosti treba posudzovať podľa všeobecnej právnej úpravy zodpovednosti za škodu, ktorou sú ustanovenia Občianskeho zákonníka, a to vrátane zániku práva domôcť sa plnenia v dôsledku vznesenia námietky premlčania."
(nález Ústavného súdu Slovenskej republiky z 24. februára 2016, sp. zn. II. ÚS 637/2015)
Juraj Gyarfas, 05. 04. 2018 v 18:22 - NS ČR k obchodnoprávnemu režimu zmluvy
"Podmiňovalo-li ustanovení § 261 odst. 1 obch. zák. podřazení závazkového vztahu režimu obchodního zákoníku skutečností, že se týká podnikatelské činnosti jeho subjektů, neznamená to, že podstatou vztahu musí být výhradně podnikatelská činnost vymezená předmětem podnikání jeho subjektů podle obchodního rejstříku. Z formulace „týkající se“ vyplývá, že nejde jen o závazky, jimiž se bezprostředně realizuje zapsaný předmět podnikání podnikatelů, kteří jsou účastníky tohoto vztahu, ale i o závazky, které s jejich podnikáním souvisejí, tedy které jsou uzavírány ve vazbě na podnikání těch podnikatelů, kteří dané smlouvy uzavírají.
Rozhodující pro posouzení, zdali strana ve smluvním vztahu je či není v postavení spotřebitele, je, zdali v tom smluvním vztahu vystupuje jako podnikatel a smluvní vztah se týká jeho podnikatelské činnosti.
V projednávané věci ze skutkových zjištění soudů přitom vyplývá, že předmětnou smlouvou se žalobkyně zavázala pro žalovaného zveřejnit údaje o jeho firmě a nabízených produktech a službách v katalogu firem na internetových stránkách a žalovaný se zavázal za takto poskytnuté služby zaplatit smluvenou cenu. Jde tak o závazek týkající se podnikatelské činnosti žalovaného. Právní závěr odvolacího soudu o tom, že určující pro posouzení, zda osoba v daném smluvním závazku vystupuje jako spotřebitel či nikoliv, je podnikání osoby v oboru, v němž podniká druhá strana smluvního závazku, je tudíž nesprávný."
NS ČR, sp. zn. 23 Cdo 705/2017
Rozhodující pro posouzení, zdali strana ve smluvním vztahu je či není v postavení spotřebitele, je, zdali v tom smluvním vztahu vystupuje jako podnikatel a smluvní vztah se týká jeho podnikatelské činnosti.
V projednávané věci ze skutkových zjištění soudů přitom vyplývá, že předmětnou smlouvou se žalobkyně zavázala pro žalovaného zveřejnit údaje o jeho firmě a nabízených produktech a službách v katalogu firem na internetových stránkách a žalovaný se zavázal za takto poskytnuté služby zaplatit smluvenou cenu. Jde tak o závazek týkající se podnikatelské činnosti žalovaného. Právní závěr odvolacího soudu o tom, že určující pro posouzení, zda osoba v daném smluvním závazku vystupuje jako spotřebitel či nikoliv, je podnikání osoby v oboru, v němž podniká druhá strana smluvního závazku, je tudíž nesprávný."
NS ČR, sp. zn. 23 Cdo 705/2017
Juraj Gyarfas, 05. 04. 2018 v 18:31 - retroaktívna aplikácia judikatúry
"Nový, teda judikatúrou nanovo, prípadne inak formulovaný právny názor sa aplikuje aj do minulosti (retrospektívne). Vychádza sa z prevažujúceho prístupu, že súd právo netvorí, ale iba nachádza. Pokiaľ dôjde k zmene judikatúry bez zmeny právnej normy, nejde o zmenu právneho pravidla; ide o tú istú normu, iba je nanovo vyjadrený jej obsah. Z toho vyplýva, že účinky zmeny judikatúry nemožno obmedziť len do budúcnosti. Súd, ktorý rozhoduje po zmene judikatúry, nemôže vedome aplikovať nesprávny, judikatúrou už prekonaný názor. Nový právny názor je vzhľadom na to potrebné aplikovať aj na všetky už prebiehajúce konania. Tým sa prípustné retrospektívne pôsobenie zmeny judikatúry líši od neprípustného retroaktívneho pôsobenia právnych noriem."
NS SR, sp. zn. 3 Cdo 198/2017
NS SR, sp. zn. 3 Cdo 198/2017
Martin Friedrich, 09. 04. 2018 v 11:14 - a kde je právna istota?
nie som stotožnený s právnym názorom NS SR sp. zn. 3 Cdo 198/2017, z ktorého citoval Juraj. Na jednej strane sa po formálnej stránke tvárime, že nie sme v systéme common law, na druhej strane rozhodovacia (precedenčná) judikatúra NS SR a ÚS SR majú zásadný charakter pri aplikácii právnych predpisov, pričom takéto rozhodnutia dávno prekonali svoju inter partes záväznosť. Implicitne na to poukazuje aj vyššie citovaný judikát.
Ak existuje zákaz retroaktivity vo vzťahu k právnym normám, rovnaký zákaz sa predsa musí vzťahovať aj spätné pôsobenie nového výkladu právnych predpisov. Kde je potom právna istota? A v akom vzťahu je potom preferencia platnosti výkladu právnych úkonov, ktoré boli platné, no zrazu budú vykladané ako neplatné na základe zmeny judikatúry a to spätne?
Ako príklad mi prídu na um banky, poisťovne alebo spoločnosti ktoré poskytujú spotrebiteľské úvery. V čase A uzatvárajú zmluvy, ktoré sú v súlade so zákonom a dokonca reflektujú na v tom čase ustálenú súdnu prax. Zmenou judikatúry sa razom tieto zmluvy môžu stať neplatné a bude potrebné nanovo uzatvárať zmluvy s klientmi.
Nesúhlasím ani s týmto stanovisko: "Pokiaľ dôjde k zmene judikatúry bez zmeny právnej normy, nejde o zmenu právneho pravidla; ide o tú istú normu, iba je nanovo vyjadrený jej obsah." Obsahom právnej normy sú predsa pravidlá správania sa (príkazy, zákazy, dovolenia). Ak začnem inak vykladať obsah, mením aj výklad právneho pravidla, teda správania sa. Pravidlo správania sa vykladám ako A, ale potom ho začnem vykladať ako B, tak predsa výkladom mením obsah právnej normy. Veď o tom je predsa judikatúra súdov, aby vykladali právne normy v kontexte správania sa sporových strán. Výkladových pravidiel je pritom mnoho a nie je jedno, aké pravidlo výkladu súd použije, pretože rozličné výkladu majú rôzne dopady na to, čo je dovolené a čo nie.
Ak existuje zákaz retroaktivity vo vzťahu k právnym normám, rovnaký zákaz sa predsa musí vzťahovať aj spätné pôsobenie nového výkladu právnych predpisov. Kde je potom právna istota? A v akom vzťahu je potom preferencia platnosti výkladu právnych úkonov, ktoré boli platné, no zrazu budú vykladané ako neplatné na základe zmeny judikatúry a to spätne?
Ako príklad mi prídu na um banky, poisťovne alebo spoločnosti ktoré poskytujú spotrebiteľské úvery. V čase A uzatvárajú zmluvy, ktoré sú v súlade so zákonom a dokonca reflektujú na v tom čase ustálenú súdnu prax. Zmenou judikatúry sa razom tieto zmluvy môžu stať neplatné a bude potrebné nanovo uzatvárať zmluvy s klientmi.
Nesúhlasím ani s týmto stanovisko: "Pokiaľ dôjde k zmene judikatúry bez zmeny právnej normy, nejde o zmenu právneho pravidla; ide o tú istú normu, iba je nanovo vyjadrený jej obsah." Obsahom právnej normy sú predsa pravidlá správania sa (príkazy, zákazy, dovolenia). Ak začnem inak vykladať obsah, mením aj výklad právneho pravidla, teda správania sa. Pravidlo správania sa vykladám ako A, ale potom ho začnem vykladať ako B, tak predsa výkladom mením obsah právnej normy. Veď o tom je predsa judikatúra súdov, aby vykladali právne normy v kontexte správania sa sporových strán. Výkladových pravidiel je pritom mnoho a nie je jedno, aké pravidlo výkladu súd použije, pretože rozličné výkladu majú rôzne dopady na to, čo je dovolené a čo nie.
Tomáš Čentík, 09. 04. 2018 v 12:13 - retroaktivita áno, ale...
V zásade súhlasím s tým, že retroaktívnou aplikáciou judikatúry, ale nie bezvýnimočne. Celkom vhodný príklad prečo nie je vhodné tento názor chápať absolútne načrtol Martin. Ja by som chcel poukázať napríklad na judikatúru ÚS SR vo veci nemo plus iuris vs. ochrana dobromyseľného nadobúdateľa. Najprv ÚS SR zastával pozíciu, že nemo plus iuris nemožno prelomiť v prospech dobrej viery (I. ÚS 50/2010). Neskorší vývoj ukázal, že ÚS SR zmenil svoju pôvodnú pozíciu a pripustil ochranu dobromyseľného nadobúdateľa (I. ÚS 549/2015).
Vo svetle tohto prípadu nepovažujem názor o retroaktívnej aplikácii judikatúry za súladný s právnou istotou (predvídateľnosťou rozhodnutí), pretože ak niekto išiel do sporu poznajúc rozhodnutie I. ÚS 50/2010, bolo by nespravodlivé, aby následne počas konania sa všeobecný súd priklonil k neskoršiemu rozhodnutiu I. ÚS 549/2015, čím by došlo k výraznému zásahu do princípu právnej istoty.
Teda principiálne súhlasím s názorom NS SR, sp. zn. 3 Cdo 198/2017 v tom smere, že judikatúra sa môže aplikovať retroaktívne, ale iba v tom prípade, ak ide o novo formulovaný právny názor - nemalo by sa to teda vzťahovať na prípady, keď došlo k zmene existujúcej judikatúry.
Vo svetle tohto prípadu nepovažujem názor o retroaktívnej aplikácii judikatúry za súladný s právnou istotou (predvídateľnosťou rozhodnutí), pretože ak niekto išiel do sporu poznajúc rozhodnutie I. ÚS 50/2010, bolo by nespravodlivé, aby následne počas konania sa všeobecný súd priklonil k neskoršiemu rozhodnutiu I. ÚS 549/2015, čím by došlo k výraznému zásahu do princípu právnej istoty.
Teda principiálne súhlasím s názorom NS SR, sp. zn. 3 Cdo 198/2017 v tom smere, že judikatúra sa môže aplikovať retroaktívne, ale iba v tom prípade, ak ide o novo formulovaný právny názor - nemalo by sa to teda vzťahovať na prípady, keď došlo k zmene existujúcej judikatúry.
Juraj Gyarfas, 18. 05. 2018 v 16:59 - premlčanie úrokov a dvojkoľajnosť záväzkov
Ďalší kuriózny dôsledok duplicitnej úpravy záväzkov v OZ a OBZ sa objavil v rozhodnutí veľkého senátu (NS SR, sp. zn. 1 VCdo/4/2017). Išlo o zaujímavú otázku, či sa úrok z omeškania premlčuje za každý deň samostatne, teda nezávisle od hlavného záväzku (ako vyplýva z NS SR, 2 Obdo 23/2012, 2 Obdo 36/2010, 4 Obdo 25/2009, 4 Obdo 319/1999). Alebo, či povinnosť platiť úrok z omeškania vzniká jednorazovo v deň, v ktorom sa dlžník ocitol v omeškaní so splnením tohto záväzku a týmto dňom začína plynúť premlčacia doba a jej uplynutím sa právo premlčí ako celok (NS SR, sp. zn. 1 Cdo 157/2009, 5Sžf/40/2015, 5Sžf/52/2014, 5Sžf/66/2014). Senát 5 Cdo túto otázku predložil veľkému senátu, ktorý mu ju vrátil, pretože podľa neho neexistuje judikatórny rozpor, pretože jeden názor sa objavuje v obchodnoprávnej judikatúre a druhý názor v občianskoprávnej. O judikatórny rozpor by išlo len vtedy, ak by išlo o výklad tých istých ustanovení.
Toto je ďalší príklad kurióznych dôsledkov, ku ktorým vedie duplicitná úprava záväzkov. Namiesto toho, aby bola takáto koncepčná otázka jednotne riešená pre celý právny poriadok, bude riešená dvoma rôznymi spôsobmi. Už sa teším na dvojkoľajné právne stanoviská, ktoré zase budú musieť hovoriť, že ak by sa vzťah spravoval jedným režimom, je nárok na úroky z omeškania premlčaný, ale podľa druhého režimu premlčaný nie je.
Toto je ďalší príklad kurióznych dôsledkov, ku ktorým vedie duplicitná úprava záväzkov. Namiesto toho, aby bola takáto koncepčná otázka jednotne riešená pre celý právny poriadok, bude riešená dvoma rôznymi spôsobmi. Už sa teším na dvojkoľajné právne stanoviská, ktoré zase budú musieť hovoriť, že ak by sa vzťah spravoval jedným režimom, je nárok na úroky z omeškania premlčaný, ale podľa druhého režimu premlčaný nie je.
Juraj Gyarfas, 22. 07. 2018 v 20:39 - k dvojkoľajnosti
"Najmä neodôvodnené prehlbovanie dualizmu medzi občianskoprávnymi a obchodnoprávnymi vzťahmi a rozdielny výklad zákona v prípade občianskoprávnych a obchodnoprávnych vzťahov bez toho, aby v danej veci existovala rozdielna právna úprava, a bez toho, aby to vyžadovala osobitná povaha tých-ktorých vzťahov, neprispieva k prehľadnosti právneho poriadku, a tým k právnej istote subjektov právnych vzťahov."
Maslák, M. Glosa k uzneseniu veľkého senátu Najvyššieho súdu SR sp. zn. 1 V Cdo 4/2017 z 18. 12. 2017. Súkromné práve č. 3/2018, s. 137.
Maslák, M. Glosa k uzneseniu veľkého senátu Najvyššieho súdu SR sp. zn. 1 V Cdo 4/2017 z 18. 12. 2017. Súkromné práve č. 3/2018, s. 137.
Juraj Gyarfas, 20. 09. 2018 v 10:24 - k intertemporalite záložného práva
"Z ustanovenia § 879e ods. 1 Občianskeho zákonníka je podľa ústavného súdu zrejmé, že na základe právnych predpisov účinných do 31. decembra 2002 sa posudzuje nielen platnosť vzniku záložného práva, ale aj nároky, ktoré zo záložného práva zriadeného pred 1. januárom 2003 vznikli pred 1. januárom 2003. Jedným z nárokov záložného veriteľa je aj nárok domáhať sa uspokojenia zo zálohu, resp. z výťažku z jeho predaja. Obsah tohto nároku, ktorý nepochybne vznikol pred 1. januárom 2003, sa nemohol zmeniť zmenou právnych predpisov práve z dôvodu času jeho vzniku. Je v súlade s princípom právnej istoty, aby sa spôsob uspokojenia záložného veriteľa zo zálohu riadil počas celého trvania práva záložného veriteľa domáhať sa uspokojenia zo zálohu právnymi predpismi účinnými v čase vzniku záložného práva."
ÚS SR, II. ÚS 60/2018
ÚS SR, II. ÚS 60/2018
Juraj Gyarfas, 10. 10. 2018 v 18:10 - k časovým účinkom judikatúry
„Při výkladu časových účinků vývoje judikatury se konstantně dovozuje, že coby východisko platí v českém právním řádu tzv. incidentní retrospektivita nových právních názorů, tedy jejich aplikace na všechna probíhající řízení, jakož i případy budoucí s tím, že výjimečné nepoužití později se prosadivších názorů v dříve zahájených kauzách může být odůvodněno pouze specifiky konkrétních situací, jež zakládají intenzivnější zájem na ochraně legitimních očekávání a důvěry adresátů právních norem ve stabilitu právního řádu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1788/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 33 Cdo 199/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 20 Cdo 653/2013, dále viz krom jiných nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. II. ÚS 1955/15, body 18 až 20, či usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1979/17, srovnej též Kühn, Z. In: Bobek, M., Kühn, Z. a kol. Judikatura a právní argumentace . 2. vyd. Praha: Auditorium, 2013. 149 162). Byť jsou tyto teze někdy vyslovovány s tím, že platí v kontextu horizontálních právních vztahů, není důvodu, aby se neprosadily též v právu procesním, kde se zásada, dle níž neurčují-li přechodná ustanovení nového předpisu jinak, použije se nové procesní právo také v řízeních zahájených přede dnem nabytí jeho účinnosti, uplatňuje i v rámci posuzování časového střetu norem obsažených v právních předpisech (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3681/2014, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2017, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 33 Cdo 838/2014, popřípadě usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. II. ÚS 512/05). Při řešení otázky bezprostřední aplikovatelnosti nových judikatorních názorů v dosud probíhajících řízeních, respektive problému, zdali by se posléze zaujaté náhledy v neskončené věci výjimečně uplatnit neměly, pak může mít význam též hledisko procesní ekonomie (srovnej přiměřeně výklad týkající se intertemporality zákonných norem v Melzer, F. In: Melzer, F., Tégl, P. Občanský zákoník velký komentář. Svazek III . Praha: Leges, 2014. s. 1136). Z judikatury správních soudů jsou přitom známy též případy, v nichž byl obecně platný princip incidentní retrospektivity moderován uplatněním zásady čisté prospektivity umožňující použití překonané judikatury na dosud neskončenou věc v zájmu ochrany práv účastníka, jenž před provedením judikatorního obratu jednal v důvěře v dřívější výklad právní úpravy (srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 5. 2016, č. j. 1 As 66/2016-104, body 27 až 29).“
NS ČR, sp. zn. 28 Cdo 5101/2017
NS ČR, sp. zn. 28 Cdo 5101/2017
Juraj Gyarfas, 16. 11. 2018 v 16:52 - Obchodnoprávne premlčanie pri nájme nebytových priestorov
“V Obchodnom zákonníku existujú tzv. komplexné úpravy právnych inštitútov obsiahnuté v celom rozsahu v Obchodnom zákonníku, keď aplikácia Občianskeho zákonníka je v týchto prípadoch vylúčená, a to preto, že buď v ňom úprava takejto otázky chýba, alebo preto, že odchylná úprava v Obchodnom zákonníku je komplexnou a vychádza z odlišných princípov ako občianskoprávna úprava a je v súlade s logikou veci a jej spravodlivým usporiadaním použiť v tomto prípade na vzťahy obchodnej povahy úpravu obsiahnutú v Obchodnom zákonníku. Komplexná úprava určitého inštitútu v Obchodnom zákonníku je potom nezávislá od úpravy totožného inštitútu v Občianskom zákonníku. Ustanovenia § 391 až § 397 Obchodného zákonníka majú v pomere k § 107 Občianskeho zákonníka povahu lex specialis, a nie naopak.
Obsah zmlúv o nájme nebytových priestorov uzavretých medzi účastníkmi konania, ktoré majú obchodnoprávnu povahu sa tak nepochybne riadi
ustanoveniami zákona o nájme a podnájme nebytových priestorov, ale právne vzťahy vzniknuté na základe týchto zmlúv o nájme nebytových priestorov podliehajú obchodnoprávnej úprave, lebo tieto otázky možno v zmysle § 1 ods. 2 Obchodného zákonníka riešiť podľa Obchodného zákonníka. Pojem „otázka“ použitý v § 1 ods. 2 Obchodného zákonníka je potrebné vykladať ako inštitút, v tomto prípade inštitút premlčania, a úpravu tohto inštitútu v Obchodnom zákonníku je potrebné považovať za ucelenú a od Občianskeho zákonníka nezávislú úpravu.”
ÚS SR, IV. ÚS 70/2018
Obsah zmlúv o nájme nebytových priestorov uzavretých medzi účastníkmi konania, ktoré majú obchodnoprávnu povahu sa tak nepochybne riadi
ustanoveniami zákona o nájme a podnájme nebytových priestorov, ale právne vzťahy vzniknuté na základe týchto zmlúv o nájme nebytových priestorov podliehajú obchodnoprávnej úprave, lebo tieto otázky možno v zmysle § 1 ods. 2 Obchodného zákonníka riešiť podľa Obchodného zákonníka. Pojem „otázka“ použitý v § 1 ods. 2 Obchodného zákonníka je potrebné vykladať ako inštitút, v tomto prípade inštitút premlčania, a úpravu tohto inštitútu v Obchodnom zákonníku je potrebné považovať za ucelenú a od Občianskeho zákonníka nezávislú úpravu.”
ÚS SR, IV. ÚS 70/2018
Juraj Gyarfas, 26. 09. 2019 v 15:22 - bezdôvodné obohatenie medzi podnikateľmi
"Ve smyslu ustanovení § 261 odst. 1 obch. zák. se závazkovými vztahy mezi podnikateli, které vznikají při jejich podnikatelské činnosti, rozuměly nejen vztahy v rámci jejich podnikatelské činnosti, ale i vztahy, které k ní mají přímý vztah. Obchodními jsou tyto vztahy, i když konkrétní úprava vztahující se na ně není obsažena v obchodním zákoníku, ale v občanském zákoníku nebo zvláštním předpisu, a v tom, co není upraveno speciální úpravou, pak pro ně platí úprava obchodního zákoníku. Jelikož obchodní zákoník neupravoval institut generální prevenční povinnosti, dopadalo ve smyslu § 1 odst. 2 obch. zák. ustanovení § 415 obč. zák. též na obchodní závazkové vztahy.
Z § 489 obč. zák. ve spojení s § 261 odst. 1 obch. zák. pak lze dovodit, že závazkovým vztahem mezi podnikateli ve smyslu uvedeného § 261 odst. 1 obch. zák. jsou nejen vztahy ze smluv, ale i ze způsobené škody či z bezdůvodného obohacení, pokud splňují předpoklad, že již při jejich vzniku je zřejmé, že se týkají jejich podnikatelské činnosti."
NS ČR, sp. zn. 23 Cdo 2382/2017
Z § 489 obč. zák. ve spojení s § 261 odst. 1 obch. zák. pak lze dovodit, že závazkovým vztahem mezi podnikateli ve smyslu uvedeného § 261 odst. 1 obch. zák. jsou nejen vztahy ze smluv, ale i ze způsobené škody či z bezdůvodného obohacení, pokud splňují předpoklad, že již při jejich vzniku je zřejmé, že se týkají jejich podnikatelské činnosti."
NS ČR, sp. zn. 23 Cdo 2382/2017
Prehľad vybraných rozhodnutí ÚS SR za január 2020, III. senát
Uznesenie III. ÚS 152/2019 zo 17.12.2019:
"Exekučný súd je pri posudzovaní vznesenej námietky premlčania viazaný hmotnoprávnym posúdením nároku, ktorý vyslovil súd, ktorý rozhodoval v základom spore. Ak bol spor posudzovaný ako obchodnoprávny, je na mieste otázku premlčania vznesenú v exekučnom konaní, posudzovať podľa ustanovení Obchodného zákonníka. Aplikácia § 408 ods. 1 Obchodného zákonníka, v zmysle ktorého sa stanovuje tzv. absolútna premlčacia doba 10 rokov počínajúc momentom od kedy začalo premlčanie prvý raz plynúť, vylučuje aplikáciu § 110 ods. 1 Občianskeho zákonníka, ktorý stanovuje, že právo priznané právoplatným rozhodnutím súdu sa premlčuje za 10 rokov odo dňa, kedy sa malo podľa rozhodnutia plniť."
Uznesenie III. ÚS 152/2019 zo 17.12.2019:
"Exekučný súd je pri posudzovaní vznesenej námietky premlčania viazaný hmotnoprávnym posúdením nároku, ktorý vyslovil súd, ktorý rozhodoval v základom spore. Ak bol spor posudzovaný ako obchodnoprávny, je na mieste otázku premlčania vznesenú v exekučnom konaní, posudzovať podľa ustanovení Obchodného zákonníka. Aplikácia § 408 ods. 1 Obchodného zákonníka, v zmysle ktorého sa stanovuje tzv. absolútna premlčacia doba 10 rokov počínajúc momentom od kedy začalo premlčanie prvý raz plynúť, vylučuje aplikáciu § 110 ods. 1 Občianskeho zákonníka, ktorý stanovuje, že právo priznané právoplatným rozhodnutím súdu sa premlčuje za 10 rokov odo dňa, kedy sa malo podľa rozhodnutia plniť."
Juraj Gyarfas, 24. 04. 2020 v 17:17 - režim zodpovednosti konkurzného správcu
"Podmiňuje-li § 261 odst. 1 obch. zák. podřazení závazkového vztahu režimu obchodního zákoníku skutečností, že se týká podnikatelské činnosti jeho subjektů, neznamená to, že podstatou vztahu musí být výhradně podnikatelská činnost vymezená předmětem podnikání jeho subjektů podle obchodního rejstříku; ze slovního spojení „týkající se“ vyplývá, že nejde jen o závazky, jimiž se bezprostředně realizuje zapsaný předmět podnikání podnikatelů, nýbrž i o závazky, které s jejich podnikáním souvisejí.
Dojde-li k neoprávněnému soupisu nemovitostí do konkursní podstaty, jde (jen a pouze) o důsledek postupu správce konkursní podstaty při výkonu jeho funkce a nikoliv o obchodněprávní vztah (to i když pobírání užitků (nájemného) z nemovitostí takto do konkursní podstaty sepsaných vzešlo z obchodněprávních vztahů s jednotlivými uživateli (nájemci) těchto nemovitostí)."
NS ČR, sp. zn. 29 Cdo 533/2017
Dojde-li k neoprávněnému soupisu nemovitostí do konkursní podstaty, jde (jen a pouze) o důsledek postupu správce konkursní podstaty při výkonu jeho funkce a nikoliv o obchodněprávní vztah (to i když pobírání užitků (nájemného) z nemovitostí takto do konkursní podstaty sepsaných vzešlo z obchodněprávních vztahů s jednotlivými uživateli (nájemci) těchto nemovitostí)."
NS ČR, sp. zn. 29 Cdo 533/2017
Juraj Gyarfas, 24. 04. 2020 v 17:26 - premlčanie podľa OZ a OBZ
"Exekučný súd je pri posudzovaní vznesenej námietky premlčania viazaný
hmotnoprávnym posúdením nároku, ktorý vyslovil súd, ktorý rozhodoval v
základom spore. Ak bol spor posudzovaný ako obchodnoprávny, je na mieste
otázku premlčania vznesenú v exekučnom konaní, posudzovať podľa ustanovení
Obchodného zákonníka. Aplikácia § 408 ods. 1 Obchodného zákonníka, v
zmysle ktorého sa stanovuje tzv. absolútna premlčacia doba 10 rokov počínajúc
momentom od kedy začalo premlčanie prvý raz plynúť, vylučuje aplikáciu § 110
ods. 1 Občianskeho zákonníka, ktorý stanovuje, že právo priznané právoplatným
rozhodnutím súdu sa premlčuje za 10 rokov odo dňa, kedy sa malo podľa
rozhodnutia plniť."
III. ÚS 152/2019
hmotnoprávnym posúdením nároku, ktorý vyslovil súd, ktorý rozhodoval v
základom spore. Ak bol spor posudzovaný ako obchodnoprávny, je na mieste
otázku premlčania vznesenú v exekučnom konaní, posudzovať podľa ustanovení
Obchodného zákonníka. Aplikácia § 408 ods. 1 Obchodného zákonníka, v
zmysle ktorého sa stanovuje tzv. absolútna premlčacia doba 10 rokov počínajúc
momentom od kedy začalo premlčanie prvý raz plynúť, vylučuje aplikáciu § 110
ods. 1 Občianskeho zákonníka, ktorý stanovuje, že právo priznané právoplatným
rozhodnutím súdu sa premlčuje za 10 rokov odo dňa, kedy sa malo podľa
rozhodnutia plniť."
III. ÚS 152/2019
Juraj Gyarfas, 06. 03. 2021 v 20:16 - intertemporalita Obchodného zákonníka
"Pravidlá časovej pôsobnosti zohrávajú osobitnú úlohu v prípade novelizácie Obchodného zákonníka. Nie vždy zákonodarca upraví osobitné intertemporálne pravidlo pre danú novelizáciu. Vtedy je možno aj v existujúcich prechodných ustanovení Obchodného zákonníka vyvodiť nasledujúce zovšeobecňujúce závery:
- Právne následky porušenia zmluvy sa spravujú podľa právnej úpravy účinnej v čase uzatvorenia zmluvy, aj keby k porušeniu došlo k za účinnosti neskoršej úpravy ( § 763 ods. 1 a § 763a OBZ). - Legislatívne zásady do vnútorných vzťahoch v rámci obchodných spoločností a družstiev sú spravidla prípustné a neskoršie novely sa týkajú aj tých obchodných spoločností a družstiev, ktoré boli založené pred účinnosťou novelizácie ( § 764 a § 765 OBZ). Zákonodarca spravidla ukladá určitú lehotu, v ktorej majú tieto subjekty svoje pomery prispôsobiť zmenám v právnej úprave. - Novelizácia pravidiel upravujúcich nekalú súťaž sa vzťahu na posúdenie konania, ku ktorému došlo po nadobudnutí jej účinnosti."
Ovečková, O., Csach, K. Obchodné právo 1. Všeobecná časť a súťažné právo. Wolters Kluwer : Bratislava, 2019, s. 88-89
- Právne následky porušenia zmluvy sa spravujú podľa právnej úpravy účinnej v čase uzatvorenia zmluvy, aj keby k porušeniu došlo k za účinnosti neskoršej úpravy ( § 763 ods. 1 a § 763a OBZ). - Legislatívne zásady do vnútorných vzťahoch v rámci obchodných spoločností a družstiev sú spravidla prípustné a neskoršie novely sa týkajú aj tých obchodných spoločností a družstiev, ktoré boli založené pred účinnosťou novelizácie ( § 764 a § 765 OBZ). Zákonodarca spravidla ukladá určitú lehotu, v ktorej majú tieto subjekty svoje pomery prispôsobiť zmenám v právnej úprave. - Novelizácia pravidiel upravujúcich nekalú súťaž sa vzťahu na posúdenie konania, ku ktorému došlo po nadobudnutí jej účinnosti."
Ovečková, O., Csach, K. Obchodné právo 1. Všeobecná časť a súťažné právo. Wolters Kluwer : Bratislava, 2019, s. 88-89
Juraj Gyarfas, 20. 03. 2022 v 21:02 - premlčanie pôžičky v obchodnoprávnych vzťahoch
"Okolnost, že jde o půjčku dle § 657 obč. zák., nevylučuje, že může jít o obchodní závazkový vztah ve smyslu ustanovení § 261 odst. 1 obch. zák. (tedy o závazkový vztah mezi podnikateli, při jehož vzniku je s přihlédnutím ke všem okolnostem zřejmé, že se týká jejich podnikatelské činnosti). Je-li půjčka sjednaná mezi podnikateli obchodním závazkovým vztahem, pak v intencích ustanovení § 261 odst. 6 obch. zák. současně platí, že otázka, zda se půjčka promlčela, má (musí být) zkoumána podle ustanovení obchodního zákoníku o promlčení (srov. především § 397 obch. zák.)."
NS ČR, č.j. 29 NSČR 80/2020-A-230
Juraj Gyarfas, 16. 10. 2022 v 21:08 - režim zodpovednosti za škodu za porušenie ZVO
"Veřejné zakázky, upravené zákonem č. 137/2006 Sb. (dále též „ZVZ“), byly v období do 31. 12. 2013 tzv. obchodem, a tedy veškeré úkony mezi zadavatelem a uchazeči byly činěny v obchodněprávních vztazích. A jelikož se jedná o vzájemná práva a povinnosti stran, byť do značné míry svázané formalizovaným kogentním postupem dle ZVZ, jde o vztahy závazkové. Uchazeči o veřejné zakázky v nich vystupují jako podnikatelé a jednají v rámci své podnikatelské činnosti, přičemž závazkové vztahy mezi nimi a státem nebo samosprávnou územní jednotkou, jestliže se týkají za-bezpečování veřejných potřeb, se řídily částí třetí obchodního zákoníku (srov. § 261 odst. 2 obch. zák.).
Z uvedeného vyplývá, že pokud ZVZ možnost uplatnění nároku uchazeče na náhradu škody vůči zadavateli sám speciálně neupravuje a předmětem veřejné zakázky je zabezpečování veřejných potřeb, je třeba v takovém případě aplikovat ustanovení o náhradě škody obsažené v obchodním zákoníku, tedy jeho § 373 a násl. Jelikož se však kro-mě možného porušení závazkového vztahu bude v takových případech jednat zejména o porušení povinností zada-vatele stanovených zákonem, je třeba přihlédnout k § 757 obch. zák., který stanoví, že pro odpovědnost za škodu způsobenou porušením povinností stanovených obchodním zákoníkem platí obdobně ustanovení jeho § 373 a násle-dující. Pokud se tedy uchazeč o veřejnou zakázku domáhá náhrady škody, která mu vznikla porušením právní povin-nosti zadavatele veřejné soutěže stanovené ZVZ, je takto uplatněný nárok třeba posuzovat podle obecných ustano-vení o náhradě škody obsažených v občanském zákoníku ( § 420 obč. zák.)."
NS ČR, sp. zn. 25 Cdo 1417/2020, ze dne 21. 4. 2022
Juraj Gyarfas, 21. 04. 2023 v 17:23 - k intertemporalite procesných noriem
"Pokiaľ ide o oblasť procesného práva, platí, že nová právna úprava sa uplatní na všetky prebiehajúce konania, ak zákon neustanovuje inak. Pre procesné právo vo všeobecnosti platí, že nové ustanovenia zákona sa aplikujú nielen v konaniach, ktoré boli začaté po účinnosti novely, ale aj v konaniach, ktoré boli začaté podľa starších právnych predpisov. Táto zásada sa neuplatní v tých prípadoch, ak zákon z nej ustanoví výnimky."
II. ÚS 451/2022
Juraj Gyarfas, 12. 09. 2024 v 09:13 - náhrada škody medzi podnikateľmi
„V tejto súvislosti sa dovolaciemu súdu žiada poznamenať, že hoci v danom prípade ide o uplatnenie nároku z tvrdeného zodpovednostného vzťahu, na ktorý súd prvej inštancie, pokiaľ ide o predpoklady vzniku nároku na náhradu škody (z deliktuálnej, mimozmluvnej zodpovednosti), aplikoval ustanovenia Občianskeho zákonníka ( § 415, § 420 ods. 1 a 3 OZ), je aj napriek tomu na tento vzťah možné nazerať ako na vzťah obchodnoprávny (spadajúci pod režim Obchodného zákonníka). Z právnej doktríny vyplýva, že je tomu tak preto, že vzťah medzi povinným (tu žalovaným) a poškodeným (tu žalobcom) je vzťahom záväzkovým ( § 488 OZ), ktorý zároveň nestráca obchodnoprávny charakter len z toho dôvodu, že skutková podstata náhrady škody použitá v prejednávanej veci je upravená len v Občianskom zákonníku. (k tomu bližšie pozri Patakyová, M. a kol. Obchodný zákonník. Komentár. 5.vydanie. Bratislava: C. H. Beck, 2016, s. 1274 a Ovečková, O. a kol. Obchodný zákonník. Komentár. Diel 2. Tretie vydanie. Bratislava: Iura Edition, 2012, s. 295 a nasl.) Rozhodujúcim kritériom pre určenie právnej úpravy, ktorou sa bude právny (zodpovednostný) vzťah spravovať, je práve charakter právneho vzťahu. Pokiaľ vzťah medzi podnikateľmi napĺňa predpoklady uvedené v § 261 ObZ, ide o obchodnoprávny záväzkový vzťah, ktorý sa, pokiaľ ide o skutkovú podstatu zodpovednosti za škodu, bude riadiť Občianskym zákonníkom, neprestáva však byť obchodnoprávnym vzťahom. Jeho charakter sa nemôže meniť v závislosti od toho, či sa naň aplikuje právna úprava Občianskeho alebo Obchodného zákonníka. Za obchodnoprávny vzťah ho klasifikuje jedine splnenie požiadaviek, ktoré na obchodnoprávne vzťahy kladie Obchodný zákonník. Obchodnoprávny vzťah sa nemôže zmeniť na občianskoprávny len preto, že pre nedostatok právnej úpravy v Obchodnom zákonníku sa bude naň aplikovať Občiansky zákonník na základe § 1 ods. 2 ObZ. Skutočnosť, že príslušná zodpovednostná skutková podstata nie je zahrnutá do právnej úpravy Obchodného zákonníka ešte neznamená, že sa musí v týchto prípadoch aplikovať aj právna úprava premlčania upravená v Občianskom zákonníku. (pozri Ovečková, O. Premlčanie v obchodnom práve. Bratislava: Wolters Kluwer, 2015, s. 123) 35. Keďže odvolací súd náležitým spôsobom svoje rozhodnutie neodôvodnil tak, aby dalo odpoveď na všetky podstatné (skutkové a právne) otázky súvisiace s predmetom rozhodovaného sporu, je potrebné ho z uvedených dôvodov považovať (v okolnostiach rozhodovaného sporu) za nepreskúmateľné v takej miere, že došlo k porušeniu práva žalobcu ako strany sporu na spravodlivý proces a konanie tak bolo zaťažené vadou zmätočnosti uvedenou v ustanovení § 420 písm. f/ CSP. V uvedenej časti bolo preto dovolanie žalobcu nielen prípustné, ale aj dôvodné.“
NS SR, sp. zn. 5 Obdo/63/2020
NS SR, sp. zn. 5 Obdo/63/2020
Nemáte oprávnenie pridať názor. Prihláste sa prosím